10. táborový den oddílu - úterý

Ale rozcvička všechny dostatečně probrala a sledující diváky (služba) pobavila. Jednalo se totiž o běh s kufrem, štafetovým způsobem. Pěkná podívaná.
První program v dnešním zamračeném a deštivém dni měl Atty, odborník na hudbu. Tábor se usadil v týpí a společně se zpívalo, pracovalo s hlasem, vyluzovaly se různé zvuky atd. Vzhledem k hlasitosti projevu to vypadalo na úspěšný prográmek.
Následovaly rychlokluby, což je super věc, která stojí za vysvětlení. Zde na táboře máme totiž dva typy tzv. klubů. Buď rychlokluby, které nezaberou celý program a trvají hodinu – to jsou: chemický, lasování, rozdělávání ohně třením dřev a plavání. A protože o zdokonalování svého plaveckého stylu neměl nikdo zájem (to ale vůbec neznamená, že by to nikdo nepotřeboval – měla by do něj chodit půlka oddílu!), byl zrušen.
Chemický klub má na starosti Laky – dnes vyráběli mýdlo ze sádla, vody a hydroxidu sodného – měli jste vidět, jak je to bavilo.
Lasování vede blondýnka Pavlínka – že se tam nepletou punčochy je asi zřejmé.
Rozdělávání ohně třením dřev má na starosti Hombre – zatím jsou ve fázi výroby jednotlivých komponentů potřebných k zapálení ohně = lipové destičky se zářezy, lipového svidříku, tulejky a luku.
Po této, řekněme vzdělávací aktivitě se utkaly táborové týmy v lakrosu, který se konal na třetí louce u silnice. Mač to byl velký, padlo dost gólů a výsledné skóre pro týmy: „Já nevim“ a „Volverin“ je 5:5.
Polední klid byl tak trochu v očekávání následujícího programu. Lišky tedy ještě likvidovaly zbytky své ohňové střechy, která jim krásně vzplála zatímco hrály lakros. A co že nás čekalo v dalším programu? Megalakros. Z nápisu na programovém listu nikdo moc nepoznal, ale vzápětí jsme měli zjistit oč jde.
Jako z nebe se náhle v táboře objevili indiáni pomalovaní červenou a černou barvou. Prohlásili, že s námi půjdou do boje, ale jen za předpokladu, že si s nimi zahrajeme lakros. Oddíl souhlasil a začal vyjmenovávat pravidla hry. Indiáni se ale začali nezřízeně smát a prohlásili, že žádná pravidla neuznávají a že jednou brankou je hořejší rybník a druhou rybník koupací (vzdálenost cca 1200 m). Oddíl tedy přijal a začal se dělit na dva týmy – jeden pomalovaný červeně, druhý černě – stejně jako indiáni.
Ve zkratce – boj to byl krutý a drsný. S míčkem se utíkalo a brodilo potokem, kopřivami a blátem. Ke slovu přišly různé úskoky jako schování míčku a potom jeho jakoby hledání, no prostě taktizování jako v boji. Celé klání skončilo nerozhodně 1:1 a šťastnými střelci byl Laky a Orloj.
Všichni byli pěkně špinaví a unavení, ale mělo přijít ještě něco víc. Náš stejda Horník býval teď posledních pár dnů stále v terénu a vypůjčoval si na to i Tesáka, protože prý chystá nějakou opravdu drsnou hru. Aby toho dnes nebylo málo, tato drsná hra nás čekala ve čtvrtém programu, takže nemělo ani smysl se převlékat z brutál oblečení používaném na megalakrosu.
Pokusím se stručně:
Jednalo se o závod mezi dvounohými a čtyřnohými zvířaty. Každé zvíře mělo určité výhody a nevýhody na trase, kterou mělo zdolat. Poté, co si všichni nastudovali, jaké zvíře by asi chtěli být, předstoupili před jídelnu, poklekli a prosili samotného Manitoua: „Ó velký Manitů, chtěl bych být orlem.“ – při generálce, kterou předváděl Horník se z hůry ozvalo: „Ty? Taková lama? Na to zapomeň!“. Ale jinak byl Manitů většinou hodnej a odklepl nám bizony, orly, indiány a co si kdo vymyslel.
Poté bylo možno vyrazit na trasu. Vedly nás modré fáborky, které v některých místech ústily v křižovatky s cedulkami. Tam třeba stálo: „zkratkou přes rybník se může vydat orel, bizon a skunk. Zbytek pokračujte hlavní trasou.“ A o tom byla celá hra. Trasa měla dle odhadů cca 5 km a bylo vidět, že si Horník s Tesákem mákli (však byl Horník v noci, plížícími se rádci, oceněn čokoládou za nejlepší program dne). Źe trasa nevedla růžovou zahradou nebo po asfaltové či lesní cestě asi každý chápe – tak se opět brodily potoky, přeplavávaly rybníky, probíhaly kopřivy a husté lesy – no prostě to byl mazec. Roveři, kteří nebyli nutní k bezpečnostnímu a logistickému zajištění celé akce se vydali také do boje a tvrdě šli po vítězství. Pořadí na předních místech bylo následující: Tesák, Hombre, Laky, Milan, Budu, Miky, Atty, Teo, Vesy, Goofy, Bebe, Anička, Veverka, Orloj, Míša.….. Osobně jsem byl vděčný, že mohu celý průvod uzavírat se záchranářským batohem na zádech a Martin mě donutil maximálně k rychlé chůzi, takže jsem se mohl v klidu kochat krásným okolím.
Protože byla večeře dnes trochu free, odbyli jsme si nejdřív nástup (který jsem úspěšně proseděl u latrýn, kde je nejlepší signál a odesílal článek z minulého dne) a teprve potom nařezali párky, ukořistili chleby a šli využít signální ohně k opékání.
Vzhledem k náročnosti dnešního dne byl pátý program tzv. ÓVéčko – tedy osobní volno. To nám všem bylo po chuti, takže jsme v klidu seděli u ohýnků, povídali si a koukali, jak tmavnou červánky nad kánoyovým rybníkem – prostě táborová pohodička.
Dobrou noc všem.

Den ve faktech:
Teplota v 7:00: 14 C
Služba v kuchyni: Veverky/Vlci (služba se předává v poledním klidu)
Noční hlídky: Lišky
Jídla: chléb s medem, tmavý rohlík s okurkou, banán + makovec, zelná polévka a čína s rýží, zeleninový salát + houska, buřty v lese
Ošetření: drobná řezná zranění, klíště, odřeniny
Počasí: oblačno s přeháňkami

P.S. nevím, kdy se dostanu opět k psaní. Zítra nás totiž čeká celodenní výlet, takže dnešek (středu) napíšu pravděpodobně až později. Děkuji za pochopení.