12. táborový den - čtvrtek

Zavzpomínal jsem na staré vůdcovské časy a odvedl ranní nástup a potom už nás čekalo hlavně uklízení na táborovém náměstíčku. Podmínkou úklidu bylo zneviditelnit místa po signálních ohních. Na tuto práci jsme ale nebyli všichni, protože jeden zástupce z každé družiny vyrazil s Mikym na nákup. Družiny totiž dostaly příděl 50 Kč na osobu a měly si dle vlastního uvážení nakoupit jídlo na dnešní cyklovýlet. Podmínkou bylo, že nepřekročí rozpočet.
S Tesákem jsme to vychytali dle mého názoru nejlépe a za náš rozpočet jsme pořídili kilo sekané s rohlíky, půlkou chleba, malou hořčicí a dvěma cibulemi – prostě bašta. Ostatní družiny vsadily na salám, sýr, sardinky, sušenky atd.. Vesymu se dokonce podařilo utratit všechny přidělené peníze, když za zbývající 4 koruny koupil arašídové křupky :).
Po kontrole kol a přileb jsme vyrazili pod Tesákovým vedením směr Arnolec, Černá až do Netína. Cesta pěkně ubíhala, sluníčko krásně svítilo a Tesák v krátkých přestávkách testoval všímavost oddílků záludnými otázkami: „Jaké zvíře bylo na plachtě Ávie, která nás předjížděla? Z jakých stromů bylo stromořadí, kterým jsme právě projížděli? Kolik značek jsme po cestě minuli? Jaké číslo má cyklostezka po které jedeme?“. Než jsme dojeli k cíli dnešního dne – do Netína, střihli jsme si ještě závodní časovku na 1300 m. Pořadí bylo těsné: 1. místo Vojta a Zdeny, 2. Brasi, 3. Putin, z holek byla nejlepší Ivka, která o 2 sekundy předjela Buginu.
V Netíně jsme si vyšlapali až ke staré hrobce z červených cihel, která stála na konci křížové cesty ve stínu mohutných stromů a odkud byl nádherný výhled na okolí. Nejdříve zde Tesák vyhodnotil soutěž ve všímavosti, která nás provázela celou cestu a potom jsme si řekli něco o geocachingu. Někde ve stěnách hrobky byla totiž jedna z „keší“ schována a tak se družiny rozprchly ji hledat. Když už to vypadalo, že nebudeme úspěšní, zašťoural Orloj v nenápadné skulině a „keš“ byla na světě.
Úkoly byly splněny, takže jsme se mohli s klidným svědomím pustit do oběda. Družiny likvidovaly úspěšně svoje zásoby a ve vyhlášeném poledňáku jsme se povalovali po jemné travičce. Jen Putin se trefil při sedání přímo do mraveniště :).
Ve tři hodiny jsme opět naskočili na koně a přes Zahradiště stáčeli naši cestu směrem k tábořišti. Únava už byla znát a tak jsme doufali, že se stopy náčelníka Šíleného koně, objeví co nejdříve. To byl totiž cíl dnešní cesty. Tak se brzy i stalo a stopovat náčelníka mohly družiny v pořadí, ve kterém se umístily při hrách za celý den. První tedy odcválaly na svých kolech Lišky, potom společně Jeleni s Vlkama a až 3 minuty po nich Rysi. Na lesní křižovatce měli všichni sesednout a hledat přírodní stopy směřující k náčelníkovi. Holkám opět nikdo nevěřil a tak se vydaly sami po stopách z třezalky. No a hádejte, jak to dopadlo. Holky našly náčelníka asi do 5 minut a na kluky jsme čekaly další hodinu, než se bezúspěšně vrátí ze zcela opačného směru.
Díky tomuto neplánovanému zdržení jsme už neměli čas na koupání a spěchali přímo do tábora, kde nás čekal už Miky a Honza s ortézou.
Co se mi na oddílu líbí je, jak díky starším členům funguje. Tesák se nabídl, že zajede do vesnice pro vodu, která nám docházela a ať jedeme zatím dál. Přešel jsem tedy na vedoucí pozici a Krtek a Ludy se automaticky nabídli, že pojedou poslední a budou vše jistit. Nebo když jsme ráno vyjížděli a šněrovali si stany proti případnému dešti, tak zašňěrování stanů kamarádům, kteří nejsou v táboře bylo samozřejmostí. Tak si představuji fungování skautského oddílu a i pro tyto vztahy je zde právě taková pohoda jaká je.
Do tábora jsme dorazili těsně před večeří, ale řád jsme striktně dodržovat nechtěli a tak jsme zařadili před baštu ještě večerní koupání, abychom smyli prach a pot z dlouhé cesty – mimochodem urazili jsme za dnešek 45 km. Potěšilo mě, jak někteří dali na naše rady týkající se správné jízdy na kole a tak třeba Standa po dni na kole už správně řadil a dodržoval frekvenci šlapání – na rozdíl třeba od Goofyho, který bude asi pořád dřít kolo na nejtěžší převody a řadit v plném zápřahu. Potom mu máme s Ludym zvládnout nasadit spadlý řetěz, když byl tak nehoráznou silou zaseknut v přehazovačce!
No véča byla super, obložené chleby se Mikymu s Honzou povedly – byly uvařené naprosto precizně :).
Nástup v tak malém počtu byl nezvyklý, ale vlajka byla úspěšně uklizena a my se mohli sejít na večerní program v jídelně.
Jak už jsem vyhrožoval, vymínil jsem si u Tea povolení naučit resuscitovat naprosto všechny a tak tento večerní program patřil právě této dovednosti. Byl jsem mile překvapen aktivní účastí všech cyklistů,kteří museli být po dnešním značně unaveni. Dost jsme se u teorie i nácviku nasmáli, ale aspoň si to všichni lépe zapamatujeme.
Konec programu byl kolem půl desáté – aby se zájemci o odpočinek mohli odebrat do stanů, ale navozené téma bylo velkou příležitostí pro spoustu otázek, tak jsme až do večerky strávili čas před zdravotnickým stanem prohlížením pomůcek pro resuscitaci a povídáním.
Nastupující noc byla krásně jasná, měsíc jasně zářil a obě týpí se také nenechávala zahanbit – ideální pro zkoušku focení nočních snímků – výsledek můžete posoudit sami.
Ještě než jsme úplně usnuli, přišly zprávy z Pána much, že všichni účastníci, byť unaveni odvážně bojují a že je má loď z ostrova Pána much odvézt zítra v 8 hodin. O tom, co se tam vlastně dělo a v čem spočívala tato výhra v celoročním bodování, se vám určitě zmíní někdo v samostatném článku. A je se opravdu na co těšit. Dobrou noc.