15. táborový den oddílu - Neděle

Máme tedy neděli a to opět znamená, že spíme do osmi – ale dnes byla super vyjímka, protože většina tábora vstala až v 8:30. Za vše prý můžu údajně já, protože jsem včera vyplýtval všechen olej na langoše a tak nezbyl na dnešní luxusní snídani – palačinky. Důsledkem toho vyrážel Miky před 8 do Polné do obchodu. No a protože jsme na něj čekali (respektive na olej :)), tak nám přišlo zbytečné táborníky budit. No nicméně, palačinky byly až odpoledne a na snídani byl jogurt a navíc se každý vyspal víc, než do sytosti. A to bude do dalších dní deviza největší – však uvidíte.
První program byl neuvěřitelně tvůrčí. Družiny si připravovaly výstupy s bubny na večerní oheň s rodiči. Jak byly úspěšné mohli slyšet ti z vás, kteří za námi odpoledne přijeli.
Protože se závěrečný boj blíží, nemarnili jsme čas ani tento den a využili programu před obědem k dalšímu shánění spojenců.
Oddíl vyslal své družiny postupně do okolí k pěti stařešinům jiného kmene. Protože to jsou právě stařešinové, kteří rozhodují o chodu kmene a tedy i o tom, zda jít do boje nebo ne, snažili jsme se každého z nich přesvědčit, že to je vážně dobrý nápad.
Trochu nás u toho brzdila jazyková bariéra, ale ruce a nohy jsou nejuniverzálnější dorozumívací prostředek na celém světě. Takže nakonec jsme vzájemně pochopili, co obě strany chtějí. Stařešina Piškot slíbil, že bude o jejich spojenectví uvažovat jen pokud družiny vylezou na strom do výšky asi 4 metrů a zde přivoní k zavěšenému sáčku – když toto zvládnou u pěti různých stromů s pěti různými sáčky a úspěšně mu řeknou názvy koření, bude hlasovat pro boj.
Družinám v této nelehké práci pomáhal dřevěný kulánek, který však nesměli opírat o stromy. Perná práce byla už jen dostat se do k zavěšenému sáčku, natož poznat po čichu oč jde. Je to chili nebo paprika? No grilovací koření asi indiáni neznají, že?
Jako největší šplhavec byla Bizi, která byť za cenu několika odřenin vyšplhala na většinu stromů. Ale i tak to vypadalo jako z večerníčku Pat a Mat :) – ale to u všech družin.
Druhý stařešina byl skromnější a stačilo mu opláchnout nohy – to si Tesák řádně užil – typoval bych, že poprvé za tábor (kromě rybníku :)).
Kdo vytěžil na této hře nejvíc byl Hombré, který coby stařešina posílal družiny do kuchyně pro různé ingredience. No původní zadání chlapec opravdu nedodržel a tak Miky jen zíral, když mu družiny naběhly do kuchyně a rabovaly kakao, cukr a ostatní dobroty, které Hombré rád a které mu Miky celý tábor odpíral (tedy snažil se, ale to by musel pořídit do kuchyně sejf).
Bratr stařešina Vojta se ukázal jako méně přízemní a chtěl z návštěvníků dostat nějaké melodické zvuky – nejlépe zpívání, což se občas dařilo a občas také ne.
A závěrečný stařešina Laky vyžadoval upletení pásku z trávy.
Nakonec družiny zvládly tuto hru v pořadí: Lišky, Rysi, Jeleni a poslední Vlci (Veverky byly ve službě).
K obědu jsme se nacpali mým oblíbeným jídlem – těstoviny se špenáto-sýrovou omáčkou a kuřecím masem – vážně dobrota.
Do doby, než dorazí rodiče nám zbýval ještě jeden program, kdy měly proběhnout velkokluby, ale protože bylo málo dřeva na roztápění kamenů pro rodičovskou saunu, byl nakonec tento čas obětován na provozní věci. Ale to už se stejně začali rodiče trousit a postupně zaplnili celé tábořiště.
Bylo příjemné povykládat s nimi, oddíláci doplnili své zásoby sladkostí (alespoň někteří), využily se lakrosové pálky, které se těšily velkému zájmu a stejně tak i lodičky u kuchyně.
Miky chtěl dodržet svůj palačinkový slib z rána a tak věnoval odpoledne tvorbě palačinek. Byly výborné a objednávek byla spousta, ale osobně si myslím, že větší efekt a ohlas by sklidily v běžný táborový den.
Stíny se začaly prodlužovat, sluníčko kleslo za koupací rybník a nadešel čas společného ohně. Družiny se předvedly se svými bubny, Tesák se svou kytarou a myslím, že tento program byl z celého odpoledne nejpříjemnější – společné zpívání.
Do sauny se nám podařilo ulovit jedny rodiče, takže úspěch (pro příště musíme dát vědět dříve, věřím, že při včasnější informovanosti by se saunařů našlo více). Kolem desáté zazněla večerka a rodiče, kteří vytrvali až doteď se vydali zpět k silnici.
Sauna, kterou nakonec absolvovali s rodiči i rádci a roveři byla mimořádně povedená – kdo zažil, ví o čem píšu.
No a to je vše k dnešnímu návštěvnímu dni. Snad jen dodám, že jsme v týpí popřáli dnešnímu oslavenci stejdovi Horníkovi a toť opravdu k dnešku vše. Omlouvám se, že tento článek tak trval, ale dozvíte se v následujících, proč a co teď za dobrodružství zažíváme při našich (převážně nočních) návštěvách ve Věčných lovištích.
Raději jdu odeslat článeček hned, než se naskytne zase nějaká neodkladná práce a vy si nepřečtete ani neděli. Je středa 12. 8. právě teď 14:00, oddíl před chvilkou vstal, rozcvičil se a chystá se na snídani…… Tolik upoutávka k dalším dnům…….

P.S. potíže s připojením přetrvávají, buďte proto prosím trpěliví :(