úterý

Dnešek si užíváme už od rána a to z toho důvodu, že nám roveři zajistili veškeré kuchyňské práce dnešního dne. A nejen to, ale i druhý program – o tom ale až později.
První program byl zaměřen na komunikaci v družině – takže jednu z našich slabých stránek. Část družiny zůstala v objektu a plnila tzv. indoorové úkoly a druhá část pro změnu venku a plnila outdoorové úkoly. Vtip byl v tom, že venkovní skupina věděla zadání úkolů pro skupinu uvnitř a naopak. A tak se žhavily vysílačky, rozčilovalo se, znovu a znovu diktovalo – no prostě komunikovalo.
Jak už jsem se zmínil, druhého programu se ujali roveři – ve snaze zvýšit úroveň kultury a kulturního myšlení zde na Blatinách. Družiny tedy v rámci tohoto programu tvořily upoutávkou plakáty k filmu, dělaly rozhovory se známými osobnostmi, tvořily inzeráty a konečně i zdobily záchody – ať máme kulturní prostředí opravdu všude :).
Čočka s párkem se roverům povedla a tak většina táborníků využila polední klid k opravdové siestě.
Ta ale netrvala dlouho a vyrazili jsme opět do práce. Protože náš pobyt na této planetě byl už trochu moc nápadnej, museli jsme si nějak opatři identifikační karty, kterými bychom uklidnili případné vojenské hlídky. A co je nejdůležitější na takových kartách? Přece podpisy od těch správných lidí.
Jeden podpis jsme získali v případě, že rozesmějeme hodně smutného vojáka ve sklepě, druhý za pomoc anglicky mluvícímu vojákovi, hledajícího své hodinky, třetí za splnění logického úkolu a poslední podpis si museli vybojovat v šátkovce a to po slepu, slepé kolíčkovce a do třetice jsme se navzájem pokládali na lopatky – opět poslepu. To byl opravdu zasloužený podpis – obzvláště pro holčičí družiny :).
Ale ačkoliv nás stálo získání těchto karet tolik námahy – nesplnily svůj účel, o čemž jsme se přesvědčili v následujícím programu venku. Hlídka, která nás zastavila poznala okamžitě, že na ID kartách něco hapruje (to je ten falešnej podpis, Vlci!) a tak nás honili po celém vojenském prostoru.
Vojenským prostorem bylo rozsáhlé bludiště, které Horník společně s Krtkem tvořil asi půl dne – cestičky v hlubokém sněhu byl krásně vytesané – občas sice vedly přes potůčky, bažiny či propasti zasypané sněhem, ale dílo to bylo mistrovské!
A tak jsme v tomto bludišti běhali asi hodinu, bojovali o lístečky, vlajky, schovávali se do vytvořených domečků – to vše s nádherným výhledem na stmívající se údolí pod nám s rozžínajícími se světýlky v chatách na svazích (sakra, to je souvětí). Prostě to byla bojovka jak vyšitá a po návratu do chaty jsme byli jak sněhové koule, které sotva ploužily nohama.
Ještě před večeří jsme zkontrolovali pořádek v pokojích a pustili se do debaty s Bebem a Orlojem co je a co není pořádek. Musím se přiznat, že jsem si s nimi nevěděl moc rady, ale Laky je zdárně zpacifikoval a nepřipustil větších debat. U ostatních družin proběhla kupodivu kontrola poměrně bez problémů.
Ještě, než jsme se zakousli do slepice na paprice, tak nám odjela Pája, kterou si odvezl tatínek a zítra míří na hory. Tím pádem tu máme už jen 5 holek a 15 táborníků!
Večeře už je za námi, místnost je uklizena a rozjíždí se poslední program dnešního dne. Tváří se to jako obyčejné Člověče, nezlob se, ale tak jednoduché to rozhodně není. Hráči si mohou upravovat a měnit pravidla – v případě, že se jim podaří přesvědčit většinu a jimi navržené pravidlo odhlasovat. Prostě je to opět o komunikaci, přemýšlení, ale i recesi a spoustě smíchu. Teploměr ukazuje venku už jen -7,5 stupňů, ale my jsme rádi, že můžeme být po celém dni pěkně v teplé a útulné místnosti.
Omlouvám se za strmě klesající kvalitu příspěvků a informací, ale podařilo se mi párkrát při psaní usnout a mozková kapacita funguje tak z 1%, takže to musí být někde znát. Ale alespoň něco jste se snad dozvěděli a nejdůležitější jsou stejně fotečky :).
Než se pro dnešek rozloučíme, tak Vám prozradím, že nás zítra čeká velký odpolední lyžařsko-herní výlet. Doufejme, že slibovaných 40 cm sněhu nemíní napadnout zrovna zítra :).
Dobrou noc.