okenko.jinak.cz -> www.okenko.org
Nacházíte se v archivu okénka, nové články a aktuální akce naleznete na nových stránkách!
okenko
Bily stit svetlusky vlcata nadeje rs a rg akce ventilacka

Takové krátké vysvětlení

Tak tady je ten můj slibovanej článek. Původně měl bejt trochu jinej (něco mělo být navíc, něco vypuštěno), ale takhle se mi líbí víc. Pokud by se někomu zdálo, že ho osobně někde v něm kritizuju, tak to tak není. Určitě jsem, když jsem to psal, nemyslel na něho:-)

Položím vám jednu otázku. (No bude to spíše odstavec :-) Dříve než budete číst dál mrkněte se prosím do svého podvědomí a zkuste si na ni odpovědět, jak to vidíte vy. Odpověď se totiž ukázala jako klíčová k vyjasnění tohoto sporu. (Budu to teď psát za sebe ale myslím, že s Piškotem je to podobné.)
Co si nyní myslíte, že já si myslím? Proč to všechno dělám? Nebylo by pro mě snazší tam jít a bavit se s váma. Já vím, že jste se tam náramně bavili, a věřte tomu, že bych se tam s váma dokázal bavit stejně. Vy, kdo mě znáte, víte, že nejsem žádnej puritán, že si taky rád trsnu. Tak k proč to všechno? Co si nyní myslíte, že já si myslím?
Máte odpověď? Dobře, tak můžete číst dál…
Oddíl byl téměř vždycky moje jednička. Byla to moje druhá rodina. Podílel se na mojí výchově, takže se do mě nějakým způsobem zapsal. Nejsilnější to bylo v období od Smíchu do Narnie. To jsem byl zrovna na úrovni dnešního Xíka, Čegi, Pepy… Tehdy jsem pochopil, že oddíl je můj život - oddíl takový jaký byl tehdy (tzn. pod Montiho vedením a s Piškotovým stylem dělání programu). Léta plynula a já se sta členem PK. Teď už záleželo i na mně, jak bude oddíl vypadat, jakým směrem se bude ubírat. A ubíral se tam, kam jsem si představoval. Podařilo se nám ho udržet na úrovni, kterou nám mnoho okolních středisek závidělo. Oddíl se stal pilířem našeho střediska.
Moje představa byla taková, aby se skauti lišili od ostatních lidí „z venku“ - nekouřili, nepili… a dokázali se bavit jinak, než ti ostatní. Aby byl oddíl místem pro ty co řekli „všednímu“ životu - NE. Mnohokrát jsem ve škole sledoval, jak se spolužáci spolu baví o tom, co dělali o víkendu. Bavili o tom jak byli na diskotéce a tam se ožrali do němoty a co všechno potom dělali. Já jim na to říkal, že to už vyprávěli a oni na to, že to není ono, že to zase byla jiná diskotéka. Ale bylo to skoro to samé. Když jsem se na to za čtrnáct dní zase vrátil, oni na mě koukali a nepamatovali si, že se něco takového stalo. Já naopak vyprávěl, co se dělo ve skautu a oni ke mně vzhlíželi s obdivem. Ikdyž to nikdy nepřiznali, viděl jsem, že mi závidí, protože oni nikdy nic podobného neprožili. Putovali jen od diskotéky k diskotéce a jinou zábavu si ani nedovedli představit. Zato já měl život nabytý zážitky - pamatoval jsem si věci, co se staly v roce 91. Zkrátka život ostatních byl oproti mému všední a prázdný.
Diskotéka je pro mě symbolem toho jejich života. Na skautském denču mě nejvíce děsí to, jak se to všem strašně líbilo, jak jsou z toho nadšení. Nejde o to, že bych nepřál mladým ronerům (vlastně je to naopak - velmi jim fandím a klidně i pomůžu). Když jsem ale četl ten Xíkův článek, slyšel jsem svoje spolužáky. Bylo tam něco s penězi a pak se pařilo, pařilo, pařilo, ještě víc pařilo a nakonec se už pařilo jen trochu. Takhle ten článek na mě působil. Xík si myslela, že se na ni za to zlobím, nebo že se mi ten článek nelíbí. Ale není to tak. Ona to psala tak, jak to cítila. Jí se to opravdu strašně líbilo - byla to vážně veleúspěšná akce. Bojím se toho, že vedoucí nedokáží správně vyhodnotit tento úspěch a budou dělat další a další diskotéky, protože se to dětem líbí a žádají si to. Nakonec skaut skončí a rozplyne se do toho všedního, prázdného života.
Zdá se vám to přehnané? Není. Často se tu hovoří Playbacku a Casinu. Dokonce tady zaznívají hlasy, že to byly takové jakési diskotéky. Ale není to tak. Playback byla spíše netradiční pěvecká soutěž. Každá družina si měla něco nacvičit, pak s tím před oddílem vystoupit a předvést se. Toto podle mě rozvíjí kreativitu - schopnost stoupnout si před skupinu 30 lidí a předvést se. Kreativita je v dnešní době dost důležitá (dá se na ní i solidně vydělávat :). Casino žádnej výchovnej cíl nemělo. Byla to zkrátka pařba (i když jiného charakteru). Ale bylo zasazeno do kontextu sedmi hříchů. To znamená, že bezprostředně po něm bylo jasně dáno najevo, že to není to, co si představujeme, že tímto směrem se oddíl ubírat nebude. Obě tyto akce oddíl sám stočil k diskotéce a udělal tím vynikající atmosféru. Kdo jste tam nebyli v PK, tak si nedovedete představit, jak těžké bylo říci to DOST. Bylo by daleko snazší nechat to běžet až přes půlnoc. Oddíl by nám byl jistě vděčnější. Ale, když připočítám indiánské tance na Horce, byli by to už tři diskotéky v poměrně krátkém období. Svádělo by to pak, dělat jich stále víc a víc…
Čím se liší tato diskotéka od té ve Zvoli nebo ve Včele? Někdo říká, že tím, že se tam nepilo, nekouřilo… Já myslím, že ani na jiných diskotékách se nemusí pít. Záleží na přístupu každého z nás. Když půjdu do Zvole a nebudu tam pít a kouřit, čím se pak pro mě bude tato diskotéka lišit od té, na které je pití a kouření zakázáno? Tím nechci říci, že se tato diskotéka od Zvole nelišila. Jistě bych našel spoustu dost podstatných rozdílů. Chci jen poukázat na to, že pokud se někomu diskotéky líbí, tak ať na ně klidně chodí. Na tančení a poslouchání moderní hudby není nic špatného. Nesmí však zapomínat na to, že je skaut. V mojí představě o tom, jak by mělo vypadat středisko (a se spoustou lidí se shoduju), místo pro organizování diskoték není.
Já například rád poslouchám tvrdou hudbu. Mám rád i tu kulturu okolo ní. Chodím na koncerty (což považuju za velmi podobnou akci klasické diskotéce) a nemám ani problém domluvit se s partou skautů a vyrazit tam hromadně (Rammsteini sice nevyšli, ale to bylo kvůli práci :). Nikdy jsem tam, ale nepil a nekouřil. Bavil jsem se tam vítečně a moje skautské svědomí při tom neutrpělo. Bohužel tam často potkávám skauty, o kterých se to samé říci nedá. Nesoudím je, snažím se jim to nedávat najevo, ale mrzí mě to na ně a v mých očích jsou to pokrytci. Jistě se v tom někteří z vás poznáváte.
Už „nejsem“ členem střediska, tak co do toho mám co kecat? Jak jsem psal na začátku - oddíl je můj život. Hodně jsem mu dal a ještě více od něj dostal. A dokonce mě v jistejch ohledech poznamenal na celej život. Pomáhal jsem vytvářet určitou kulturu a chci, aby tato kultura pokračovala. Ani teď mi není osud oddílu (a střediska) lhostejný.
Proč pořád píšu oddíl, když to byla středisková akce? No hlavně proto, že se mi to lépe hodí do kontextu:). V minulosti jsem se mnohokrát přesvědčil, že u vlčat a světlušek to zkrátka chodí jinak, než v oddíle. Nějaké snahy kritizovat je či radit jim vždy skončily jen hádkami. Taky proto to vztahuju především ke „svejm“. Každopádně se nad tím může zamyslet každej.

PS: Sorry Atty, ale ta čokoláda se mi tam nevlezla. Necháme ji až na horší časy:)
Předchozí:
Zpět na hlavní článek
vytisknout autor: Teo vloženo: 15. 3. 2005 (Teo) 1835x nahoru

nove clanky

fotogalerie okenka facebook oddílu Nadeje

nase tipy


1995-2001


reklama

skauti Olomouc
rovernet
korálky od Kajmanky
digifotky
ubytovani v KD

okenko


bleskovky

Sestra Marie Kružíková
Dne 9.11.2013 se rozloučíme se spoluzakladatelkou dívčího skautingu v našem městě v 10.30 na kostelíčku.Bylo jí 97 let. Šerif
(07.11.2013) Šerif
Fotky z kol
jsou zde.
(11.07.2013) Vilík
Další beruščí fotky
Z čarodek a z pampeliškové družinovky.
(16.05.2013) Vilík
Akce pro rodiče a Berušky
proběhne vzhledem k počasí z větší části pod střechou kulturáku v Pohledci.
(09.05.2013) Vilík
Zdražení tábora Naděje
Bohužel jsme se rozhodli zvýšit letos cenu letního tábora na 3800,- Kč. Důvody jsou dva: Jednak je tábor o 4 dny... více
(29.04.2013) Teo

bily stit


info

OKÉNKO do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska 615.02 Bílý štít Nové Město na Moravě
© všechna práva vyhrazena, připomínky ke stránkám: kajmanus(a)centrum.cz

podporují nás