Reakce ke článku 2

Je pod mou důstojnost provozovat pavlačovou debatu o mé nenávisti k paní Mertlíkové. Nenávist totiž předpokládá určité, byť negativní respektování názorů protivníka a spolehlivost jeho informací. Můj pocit se nachází právě na téměř opačném konci škály, jejímž posledním stupněm je hluboká nechuť.

Pokud by šlo o další kádrování mé dcery, vyrazila paní Mertlíková po chybné stopě, dcera studovala nikoliv na pedagogické, ale na přírodovědecké fakultě MU. Ono je to bezmála takových dvacet let, takže je přirozené, že ani dcera, ani já se na takovou "důležitou okolnost" nepamatujeme. Kdybych si na to vzpomněla, určitě bych to "nezatloukala".

Za komunistického režimu musela většina lidí dělat leccos, co jim bylo proti mysli, zvláště byli-li politicky špatně zapsáni, narozdíl od těch, kterým velice vyhovovalo, že mohou díky politickému zařazení uplatňovat svou moc.