Den II.

Je brzo ráno, normálního člověka byste nevyhali ani za pytel zlatých, ale skauti vylezájí z postele a valí na rozvičku. Tentokrát Luďkovu. Ze začátku klasicke opruz, pořád nějaký motání rukama sem a tam, chudák moje tělo se celý láme, pak zase motání, pak dokonce dřepy! Skoro bych s tím šel na úřad pro trápení zvířat. Ale nechme to být.

Naštěstí se pak Luděk vybalil s dost dobrou hrou, podlejzanou. Ale nepodlejzali jsme roverům, na to máme čas jindy:) Tentokát jsme podlezali sebe navzájem. A bylo to super. Nicméňě nám pěkně vyhládlo, vyřítili jsme se tedy na snídani a zhltli jí, nějaký inteligentní přirovnání, jo třeba jako každou jinou:)

V prvním programu jsme se vydali až na samou hranici svých schopností. Museli jsme vytvořit obrázek a ne obrázek ledajakých! Jen z přírodnin. A za hodinu. Ze začátku se nám to jevilo jako nadlidskej úkol, ale pak už to celkem šlo. Dostali jsme nápad, našli místo a pak s Vlkama udělali ještěrku z kamenů, jak leze z potoku. Jeleni udělali schody z mechu a mega hromadu listí k Teovým narozmkám, šmejdi jedni, Rysi obarvili pařez na šedo a tvrdili, že je to slon:) Já v tom vyděl šedej pařez. Ne, měli to dobrý a hlavně suprovej nápad. Vevky, to jsou lamy. Ale rozebírat to nemá cenu, stejnak mně nikdo neuvěří. Ale udělali pěkněj obrázek na potoce. No a Lišky, ty udělali, nebo to aspoň tvrdili, přepychovej hotel pro bezdomovce. No, nevim kam bych šel radši, jestli do Prahy na nádraží nebo do jejich jeskyně.

V prvním programu jsme se fyzicky moc nenunavili, avšak to nám vynahradil program druhý. Hombrého bojovka. A po dlouhé době klasická mezidružinová bitka. Byloto fatk super a já jsem si to užil snad ze všech nejvíc, nebot Luděk se potřeboval zaučit na rádce a tak jsem dužině nevelel a byl jsem jen takovej záškodník. Takže chvilku jsem Liškám pomáhal bránit jejich vlajku, ale o chvilku později už jsem jí s Veverkama dobýval. Takže fakt sranda. Hru si ale jistě užili všichni a jelikož nám značně vyhládlo, vydali jsme se na pole. Eh, co to kecám, přes pole (Vážně jsme neslyšeli rovery, jak to zakazujou:)) na oběd, jenž spočíval v polívce a druhém jídle (kdo by to byl řekl, že) A fatk si nepamatuju, co to bylo. Ale bylo to dobrý. No a co bylo dál?

Já bych to radši ani moc nerozebíral, snad bude stačit jen to, že příští program byl můj a Krtka a to mluví za vše, ne? Takže já ho radši nebudu nikomu připomínat, ať neotvírám staré rány (A že jich bylo)

Avšak, k všebecnému nadšení všech oddíláků, to byla vorva. Takže Teův čtvrtej program byl odpočinkovej, byl zaměřený na přezdívky. A zažili jsme v něm fakt hodně srandy. A hlavně s Bebem. Když jsme totiž hráli hru, že každý na otázku čím by chtěl být, kdyby byl zvířetem/rostlinou/nábytkem/apod. tajně odpověděl a pak jsme hádali, co kdo je, všichni řikali třeba u hudebního nástroje, že ten druhý musí být tubka, piáno atd,... No a Bebe suveréně řekll varhany. Nebo u rostliny, to byla zas samá sedmikráska a tulipán, avšak to by nebyl Bebe, aby neřekl kopřiva. Prostě srandy kopec.

za chvilku už nás z toho smíchu bolelo břicho a tak jsme to radši zajedli chutnou večeří. Tyjo, málem bych zapomněl Pávčice získala novou přezdívku - Řepa (opět Bebeho komentář:)) a nebo hvězdička, proč hvězdička se ptejte Budua.

Zhltli jsme večeři a když jsme si uklidili nějaké ty osobní věci a krámy v jídelně, mohl nadejít poslední porgram dne - Mega bitka ve svíčkovce.

Systém byl jednoduchej, každá družina měla jednu velkou svíčku, kterou jim nesměl nidko zhasnout a ostatní jako bojovníky. A tak se fajtilo, zfoukávalo a znovu napalovalo, až z toho byli všichni unavení. Nejlepší styl měla asi Meli, která vždycky liščí družinovou mega svíčku vyzdvihla strašně vysoko a tam jí prostě držela, takže jí nikdo nemohl zfouknout. Občas našštěstí pomohl větříček:)

Po dnešním náročném dni si i Luky dokonce dal říct a ihned po příběhu usnul. Teda přesně to nevim, ale k lampě nebežel. Už se nám lepší, kluk jeden.