okenko.jinak.cz -> www.okenko.org
Nacházíte se v archivu okénka, nové články a aktuální akce naleznete na nových stránkách!
okenko
Bily stit svetlusky vlcata nadeje rs a rg akce ventilacka

3. táborový den-úterý

Jen připomenu poslední dění, ať jste brzy v obraze. Oddíl se tedy o něco později navečeřel bramborového guláše a po chvilce zažívání vyrazil pod Tesákovým vedením ven k ohradě. Tam si je Tesák vychutnal slovy: „Před sebou máte úkol, splňte jej.“

Uběhla chvíle zmateného dotazování, hledání a rozhlížení se, než se v dáli rozsvítila šestice světel a začala se pohybovat. Pro nezasvěceného možná trochu zmateně, ale družiny pochopily že se jedná o dva „vysílače“ – jednoho využívajícího morseovku, druhého semafor. A jako naschvál každý vysílal jednu část zprávy.
Jako už obvykle, nejlépe to šlo holčičím družinám a tak spěchaly plnit úkol do vstupu do Terezina údolí. Ve zprávě totiž stálo že jeden z vesničanů, který pomáhal zaklínačům je zraněn a potřebuje pomoc. Jeho poslední stopy byly právě u brány do Terezina údolí.
Z toho všeho by měla inteligentní družina usoudit, že je více než vhodné vybavit se lékárničkou a čelovkou. Tak usoudili třeba i Jeleni, kteří ale lékárničku neměli a pro čelovky si nešli… No abychom to neprotahovali, stopy od brány vedly ke zraněnému, kterého bylo nutno ošetřit a transportovat. Nejlepší dlahu prý předvedli Rysi, ale posléze za zcela nepochopitelných duševních pochodů ji rozebrali a využili na nosítka – k tomu snad ani není co dodat.
Kladem tohoto programu byl docela časný návrat zmrzlých družin (dole v údolí pod námi bylo už pěkně mrazivo) a zalezení do spacáku bylo proto příjemnou povinností. Do konce čtení zaklínačského příběhu už vydržel jen málokdo.


Úterní ráno třetího táborového dne bylo jako malované – krásně jasné s vycházejícím sluníčkem – tak to tedy vypadalo z okna. Ale realita byla drsnější, protože venku mrzlo až praštělo a při nadechování se slepovaly nosní dírky.
O hodinu spánku dnes byla okradena Bája s Mako a z klučičích družin Filda s Ludvou. Jejich hlavním úkolem byla výroba jogurtu k snídani. Ve zkratce ho bylo málo o to víc pak chutnal chleba s povidly.

Dnešním hlavním úkolem družin bylo nalezení jisté Shani ve městě které je proslulé univerzitou, kde dotyčná studovala. Zvláštní že bohaté zmínky o univerzitní historii města přešel Císko bez povšimnutí, zatímco malou, mezi řádky psanou, poznámku o tom že je to i město zábavy vyhledal okamžitě. A tak se první program hrálo o sto šest, teda spíš o skleněné kroužky, jejichž základní vklad měl být rozmnožen co nejvíce. Což někteří očividně nepochopili, protože Vojta projezdil veškerý vklad v bobařské dráze a Xík s Pidi v rekordním čase prohráli v kartách.
Ale byly i děti štěstěny, které vyhrávaly v Kentu (karetní hra) jak na běžícím páse – třeba Milan, nebo kterým se dařilo vymýšlet zajímavé básnické útvary, které byly náležitě odměny – třeba Pepíno.
Malá ukázka z jeho tvorby:

Tajemná noc,
Na nebi měsíc,
Byl zvláštně velký,
Větší než nic.

K prokleté pevnině,
loď se blížila
a k tlupě Scoia'tael
nevědomky mířila.

Byl jsem na té lodi
zatím zdráv a živ
a společně se mnou
byl tam zaklínač, Marigold
a můj kamarád Malativ.

Pluli jsme blíž k pevnině,
Malativ chroustal mrkev.
Nebýt toho zaklínače,
za chvíli bych byl mrtev.

Naším cílem byl Novigrad
a potom dub Bleobheris.


Eliška na rozdíl od Císka zavedla oddíl přímo do univerzitní budovy a tak se celý oddíl v největším shonu před obědem motal po celé budově, maloval si pihy a různě jinak se zkrášloval, aby se zalíbil místním profesorům. Někdy bylo náročné vyhýbat se přísnému školníkovi a mutující uklízečce, ale i tak se hlavně Liškám dařilo a vypadalo to na další slibné vítězství. Ovšem kdyby nedošlo k nedorozumění v jednom z úkolů a nedostaly se před ně Veverky, které už vedení až do finiše z rukou nepustily.

Poté se rozběhla zuřivá diskuze co je a není spravedlivé a že Lišky měly vlastně vyhrát, takže chudák Eliška – tvůrce hry má teď dilema jak hru vyhodnotit. Můj revoluční návrh diskvalifikovat obě, do krve se hádající, družiny se celému zbytku pracovního kruhu líbil, ale uvidíme jestli Eliška najde dost odvahy to před oddílem vyhlásit. I když podporu by minimálně u kluků asi našla. Za diskvalifikaci bych se přimlouval i z důvodu překročení zákazu vycházet ven bez bund, což obě holčičí družiny absolutně nerespektovaly. A když jsem koukal na Čegi, která se v destistupňovém mraze producíruje venku jen v tričku, tak musím značně tlumit násilnické sklony.

Zatímco oddíl před obědem takhle řádil, rozhodl Miky že bude nutné využít na nákup přibližovala stojícího v údolí, protože Nové Hrady nejsou připraveny na nápor 40ceti hladových krků. Bohužel i na mém přibližovadle se projevil údolní mráz a tak se odjezd na nákupy odsunul na pozdější, teplejší, počasí.

Posilněni výborným špenátem s bramborovým knedlíkem jsme vyhnali oddíl do ulic nedalekých Nových Hradů a zároveň vyrazili na nákupy. Oddíl byl ve svém snažení daleko úspěšnější, protože už po sedmnácté hodině byl zpět v teple Švýcaráků, za sebou spoustu bitev přímo v ulicích, kde upoutali pozornost místní obyvatel – ale naštěstí náhodou kolemjdoucí policista přišel až po hlavní bitvě. Zatímco my s Mikym jsme objížděli celý okres a nabývali dojmu že jsme z nějakého zhýčkaného kraje, když chceme čerstvou zeleninu a maso, takže naše konečná byla po třech marných předešlých pokusech až Třeboň, kde jsme 2 hodiny rabovali a nakupovali na zbývající táborové dny. Návrat až těsně před večeří zapříčinil opět lehký posun, ale nikomu to nevadilo, protože se opět řádilo na pytlích na svahu. Ale pěkný byl pohled oddílové karavany, která vynášela nákup zabírající celý prostor pežotka do půl kilometru vzdálených srubů. Potkat nás někdo, tak si musí myslet že se vracíme s lupem.

Neřekl bych, jak chleba se sádlem a cibulí bude vděčně přijímán.

Vykládání o hvězdách pod vedením Tesáka byla taková večerní pohodička, kdy jsme se dozvěděli dost zajímavého a na závěr po nabytí teoretických znalostí se vyrazilo do noci na praktické ukázky.
Poté následovalo volno, se kterým mohl každý naložit dle svého uvážení – jít spát, dělat lumpárny, zpívat atd.
Mně osobně se nejvíce líbil zpívající večer u kytary i když bitka Báji s Pipi byla také dost zajímavá – vše zdokumentováno.

Večerka dnes tedy opět tak kolem půl jedenácté, ale nespalo se až do rána, protože družiny čekala noční –spíše ranní hra. Naštěstí ne dlouhá a po posunutém budíčku vypadají všichni docela svěže.

Úterek je tedy zaznamenán jako nejmrazivější den, kdy teploty klesly v údolí i na mínus dvacet. Úrazy opět žádné vážné, pouze Marťu začal zase zlobit její oblíbený kotník, ale ona už je zvyklá. Míša s bolestí hlavy zalezla také dřív do postele a ráno už opět jako rybička. Dokonce si už skoro nikdo nechodí pro kloktadlo.

Tak to je k úterku vše a v líčení středy, od rána teplého i když polojasného dne budeme pokračovat opět někdy jindy. Dnes toho je ke čteni už tak dost.

Tlumočím pozdravy všem domů. Mějte se hezky.
Starý Švýcarák v mrazivém ránu.

Ložnice kluků po ránu.

Hazard.

Tatranková svačinka

Předchozí:
Následující:
Zpět na hlavní článek
vytisknout autor: Zdeny vloženo: 1. 3. 2006 (Zdeny) 41600x nahoru

nove clanky

fotogalerie okenka facebook oddílu Nadeje

nase tipy


1995-2001


reklama

Filuv blog
Seleska
korálky od Kajmanky
digifotky
ubytovani v KD

okenko


bleskovky

Sestra Marie Kružíková
Dne 9.11.2013 se rozloučíme se spoluzakladatelkou dívčího skautingu v našem městě v 10.30 na kostelíčku.Bylo jí 97 let. Šerif
(07.11.2013) Šerif
Fotky z kol
jsou zde.
(11.07.2013) Vilík
Další beruščí fotky
Z čarodek a z pampeliškové družinovky.
(16.05.2013) Vilík
Akce pro rodiče a Berušky
proběhne vzhledem k počasí z větší části pod střechou kulturáku v Pohledci.
(09.05.2013) Vilík
Zdražení tábora Naděje
Bohužel jsme se rozhodli zvýšit letos cenu letního tábora na 3800,- Kč. Důvody jsou dva: Jednak je tábor o 4 dny... více
(29.04.2013) Teo

bily stit


info

OKÉNKO do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska 615.02 Bílý štít Nové Město na Moravě
© všechna práva vyhrazena, připomínky ke stránkám: kajmanus(a)centrum.cz

podporují nás