Ježíšek u Berušek

Ale vezeme to všechno popořadě.
Letošní Vánoce jsme se rozhodli strávit v bobrovské škole, která je naše oblíbené místo.
Jako obvykle, když jsme otevřeli dveře do družiny, Berušky se vrhly na všechny hračky a my jenom s hrůzou přihlíželi a přemýšleli, kdo TOHLE proboha uklidí. Jako nejlepší řešení se zdál hromadný výbuch celé budovy.

Radši jsme se proto před tím nepořádkem ukryli do kuchyňky, aby si děvčata vyzkoušela výrobu perníčků.
Než však Maky vysvětlila postup, byla část těsta pryč, protože syrové bylo lepší než pečené.
Perníčky nám totiž ztvrdly na kámen.
Vrhli jsme se tedy radši na polevu. Byla výborná, vůbec nevadí, že při jejím mixování jsme zastříkaly větší kus zdi… Zdálo se nám jí na perníčky škoda, tak jsme jí většinu snědli.

Následovala hra, ve které holky pomocí adventního kalendáře navštěvovaly různá stanoviště jako různé dny prosince a dozvídaly se dávné staročeské zvyky k těmto dnům. Dříve to totiž nebylo jako dnes, kdy slavíme Štědrý den, Mikuláše a Silvestra. Každý den, například na sv. Barboru nebo sv. Lucii se vykonávaly různé lidové obřady. A víte, co je to „vrkoč“? A kdo to byli „daráčci“? Odpovědi jsme hledali v této hře.

K obědu bylo rizoto od Ani a Eldy a po obědě Atty přečetl vánoční příběh pro potěchu duše. Bohužel nevím, o čem byl, ale je to z té knížky, jak jsou tam všechny ty příběhy moc pěkné.

Potom si holky mohly ještě chvilku hrát na prolízačkách, kterých je ve škole v Bobrové po chodbách plno a jakých!, ale pak náš starý zvyk velel se oblékat a jít do lesa nabídnout zvířátkům něco dobrého na zub.
Tento ušlechtilý záměr ale v některých případech překazila nezažranost (teda nenapapanost, abych se držela beruščino slangu:-)) a tak si zvířátka místo krásných červených jablíček pochutnají leda tak na ohryzcích (a to Michalka chtěla sníst i ten, že prý je to škoda vyhodit:-)).
Správně si taky Berky vzpomněly, že v tomto lese jsme minulý rok zahlédly Yettiho, kterého jsme se vydaly zkoumat.
To vyvolalo hrůzu u některých nováčků, zvlášť když starší holky přísahaly, že Yetti je veliký jako strom.
Beruščí paměť není trvalá veličina…:-)
U každé větší stopy se zastavovaly a zkoumaly, jestli náhodou není Yettiho a opatrně a potichoučku našlapovaly.

Po návratu do školy už na nás čekal krásný stromeček, okrášlený ozdobami a pod ním kupa dárků.
Jen co jsme se na chvíli otočili zády, Berušky už si dárky rozdělily na kupičky, které jaké dárky patří. A hezky si to vyrovnaly vedle sebe. To se nám vůbec nelíbilo, a tak jsme jim to zase rozházeli.
Pak se nám ale chudinek zželelo, a tak se vytáhla kytara a flétny a klarinet a zpívaly se koledy a i na ty dárečky došlo.

Mezitím už se pomalu začali sjíždět rodiče, aby si poslechli pár koled a zhlédli módní přehlídku, kterou pro ně připravil Piškot. Dozvěděli se o vybavení správného skauta, o typech spacáků a batohů, zkrátka užitečné informace.

Na závěr si Pepíno přichystal velkou hru pro děti i rodiče, ve které se nakonec děti omlouvaly hromadně rodičům, že je tak vybombardovaly v koulovaní válce.
A pak se jelo dom.