RZT - den první a druhý

Haló haló, tady osazenstvo roverského zimního tábora - akce, která zatím nemá v historii našeho střediska obdoby. Co že se tady děje? No je pravda, že je nás o něco míň, než jsme doufali, ale musím Vás ubezpečit, že i rodinná atmosféra má něco do sebe. Stálých účastníků se nakonec sešel celý půltucet a to Tkanička, Dany, Klakson, Viky, Verča a moje maličkost, i když stále očekáváme ohlášené zástupy návštěv. První seznámení s okolním terénem, proběhlo hnedle poté, co jsme se na Blatinách objevili, protože chatu stále obývali naši předchůdci. Nezbylo než vyrazit na Drátník, protože všechno je přeci lepší, než trávit svůj drahocenný čas v místnosti plné rozjíveného oddílu. Zásadním objevem této cesty pak byla Milovská rekreační oblast, respektive tři druhy kolotočů a houpačky, na nichž jsme strávili dobrou půlhodinu.

Po návratu jsme se vrhli na pilné studium plánků, protože usedlost horoškoly, ve které se nacházíme, připomíná svou složitostí a rozlohou středně velký středověký hrad. V naší ložnici jsme trošičku stísnění, ale jedná se spíše o psychickou záležitost, protože je třeba uznat, že místnost o rozloze zhruba 120 metrů čtverečních by šesti lidem přeci jenom měla stačit. V noci se pravda trošku bojíme, protože na svého nejbližšího souseda většina z nás nedohlédne, nicméně co se programů týče, má naše hala své výhody. Navíc jsme v jiné budově než oddíl, takže můžeme dělat bugr i v noci dle libosti a nehrozí nám, že budeme někoho rušit, či že dostaneme saigon od vůdceho.

A co že všechno máme za sebou? No po dvou dnech už víme spoustu věcí.Víme, že se můžeme houpat na houpačkách klidně půl hodiny, ale když zavřeme na chvíli oči a zakloníme hlavu, bude nám nejspíš docela špatně. Víme už taky, že rozdělat oheň ve sněhové bouřce, není vlastně vůbec žádný problém. Problém už ale může být, pokud máme tenhle hořící oheň přenést kilometr do prudkýho krpálu a při tom se pokud možno ještě nepopálit. Víme už také, že i když je polarteková mikina geniální věc, zrovna při takovéto činnosti, to není úplně ideální oblečení. Umíme postavit most přes řeku Kwai (i když jen ze špejlí) a potom ho zbořit antidepresivním míčkem. Víme jak těžký mají život osadníci na ostrově Katan, a jakou cenu může mít někdy troška kamení. Poznali jsme, jak těžké je najít cestu, když je tma, vichřice a zima a kolik síly je potřeba, aby se člověk dostával dál za svým cílem, i když jsou kolem závěje po pás. Dozvěděli jsme se, proč se medvídek Pú jmenuje medvídek Pú a ne pan Novotný, i jak spolu s Prasátkem postavili dům pro Ijáčka, zkrátka jsme už mnohem chytřejší, než v neděli. A to je taky pro dnešek všechno.