Špionážní výprava - část první

Na jedné oddílovce nám přinesli tajní zvědové zprávu, že se máme 26.5.2007 v 6:45 dostavit k pomníku mezi vesnicí Březinkou a Bezděkovem, nic víc, nic míň. Trošku zmateně jsme se tedy snažili zapamatovat všechny údaje, poněvadž hned potom je zvěd spálil na uhel.

Na družinovce jsme tedy pořádně prozkoumali danou oblast, zjistili kam to vlastně máme jít, co si sebou máme vzít, co budeme jíst a jak se tam vůbec dostaneme. Když bylo vše jaksepatří zajištěno, mohl teprve nastat pátek 25.5.2007.



Je přesně 16:50 a rysi se pomalu scházejí u vlakového nádraží, aby zde mohlo začít jejich dobrodružství. V 17:04 nasedáme na vlak a jedeme do Havlíčkova Brodu. Po cestě je plno legrace a proto také rychle utíká. Za nedlouho již vystupujeme na hlavním nádraží a vydáváme se po cestě městem až k obci Březinky.

Cesta není úplně bez problémů, ale nakonec přece jen zdárně dorážíme ke značce s názvem BŘEZINKY. Nicméně zde naše cesta ani zdaleka nekončí. Ještě musíme dojít na místo, kde postavíme náš přístřešek a to je ještě cca 2km daleko. Přece jen to už není ale žádná dálka a tak za nedlouho docházíme k místu, na kterém strávíme celou noc. Za pomocí Miryho, to byl náš zvěd, kterého jsme museli uchránit, jsme postavili přístřešek, ohřáli k večeři párky a pomalu, ale jistě za perfektní výhlídky na rozbouřené nebe usínáme...



Ráno stáváme vcelku brzy, abychom stihli udělat snídani, což byly mimochodem výborné chleby s povidlama, zbourat přístřešek a vydat se na cestu k pomníku. Sňídani jsme zblajzli vcelku rychle, přístřešek poklidili a tak jsme se mohli v klidu sbalit a vydat se na cestu...

K pomníku jsme došli v daný čas, hledali jsme tedy daný lísteček s popisem úkolů, co máme splnit. Ten jsme také za chvilku našli, zjistili jsme, že máme splnit hodně úkolů a tak začlo plánování...

Úkoly jsme si naplánovali podle toho, jak šly časy jednotlivých stanovišť. Ty jsme potom zakreslily do mapy, seřídili jsme si krokoměr, dodělali poslední úpravy a vydali se na cestu. Normální člověk by určitě začal stanovištěm, které bylo označeno v naší mapě číslem jedna. A protože Rysi byli vždycky normální lidé, šli jsme nejprve k tomuto stanovišti.

Za nedlouho jsme tam došli, naším úkolem bylo poskládat velký státní znak České republiky, avšak nebylo to tak jednoduché. Nejdříve jsme ty části museli sehnat a to tak, že půlka z družiny měla svázané nohy dohromady a druhá půlka jim musela ukázat směr, kudy se mají vydat, aby část znaku našli. To se nám kupodivu podařilo všechno napoprvé, díky Buduově a Goofyho perfektní navigaci. A ke konci buduovi už nic nebránilo k tomu, aby skvěle neposkládal státní znak. Dostali jsme tedy jeden z prvních, úředně potvrzených splněných úkolů a vydali se dál...

Další stanoviště jsme našli až asi za hodinu, poněvadž mělo bejt na mapě někde u rybníka, ale ve skutečnosti to bylo docela jinak. Hombrého (Joa, Pepu, atd. nejlepší je ale Hombré)jsme našli v lese, poněvadž mapy havlíčkobrodska nejsou udělány úplně dobře. Důležité ale bylo, že našli. Hombré hrál takovýho cvoka, kterej si neví rady vůbec s ničím a potřeboval poradit s azimutem, protože na tom mu kámoš nechal nějakou mapu továrny, kterou chtěli zníčit. Vyzkoušeli jsme tedy všechny azimuty, až nakonec Budu našel mapu, kterou jsme museli obkreslit a výsledke dát Hombrému. Podařilo se nám to vcelku dobře, takže nebyl žádný problém vydat se dál...

Šli jsme pořád po cestě, splinili pár dobrovolných úkolů, ale naším cílem bylo stanoviště u nás očíslované jako pětka. Avšak kvůli obědu, který jsme dělali na poslední chvíli, se nám nepodařilo tam dojít. Trošku zklamaní jsme tedy usedli, načerpali vodu ve velmi blízkém domě a uvařili náš skvělý oběd. Když jsme tak žvýkali, uvědomili jsme si, že přesně na místě, kde jsme je úkol číslo sedm, takže nálada se nám trošku spravila.

Roverovi, který měl být na tomto úkolu však zbývalo ještě dost času, než tu měl být a tak jsme se aleaspoň vydali kousek podél lesa k blízkému dobrovolnému úkolu. Cílem bylo nakreslit tři rostliny vyskytující se blízko říčky. To náš kreslíř Budu zvládl velmi dobře, mohli jsme se tedy vydat zpět k místu oběda. Za nedlouho tam také přišel Mike a náš úkol mohl začít.

Museli jsme rozlušit nejdříve deltu A, která byla velmi jednoduchá a potom v lese najít kód delty B, což už bylo težší, protože ta čítala dohormady 150 znaků. Zkusili jsme si jich tedy zapamatovat co nejvíce, avšak kvůli času jsme jich stihli jen 39. Celkem spokojeni se svým výsledkem jsme se vydali vstříc dalším dobrodružstvím...