Vánoční roverovka

Všichni dorazili skoro zavčas, jen hlavní organizátorka akce Viky přišla samozřejmě jako poslední (to důležitý lidi dělávají). Na programu bylo již zmiňované pečení perníčků - Viky to udělala chytře - maminka jí doma udělala těsto a teď stačilo jen těsto vykrájet a upéct. Jenže paní Chytková toho těsta udělala asi 20 kilo, a tak jsme vykrajovali a vykrajovali a pekli a pekli a těsto pořád neubývalo. Do toho po sobě několikrát vypadla elektrika… Samozřejmě jsme tam byli my, muži, a věděli jsme jak na to - stačilo jen otevřít skříňku od elektriky. Jen to bohužel nešlo. Ale přišel zázrak z čistého nebe a elektřina opět naskočila. Děkujeme Ti, Pane.

Po těchto potížích jsme odtáhli do pohledecké klubovny. Pro nezasvěcené popíši, jak to tam vypadá: je to starobylá chaloupka dole s jednou místností, nahoře s půdičkou. Chybí WC. To klukům nevadí. Ti chodí na malou běžně ven a protože je zima, tak na velkou do závějí:-) Ale děvčata jsou jiná. Tkaničko, na tebe jsem to nemyslel:-) A proto musely holky navštěvovat kulturák. Podlaha je betonová, ale to nám nevadilo, protože jsme si půjčili z kulturáku matračky. Takže místo podlahy bylo jedno velké letiště.

Co se týče programu, tak si holky domluvily, co se bude zpívat na Vánočním zpívání. Taky jsme si pomalovali hrnečky, bílé hrnečky barevnými barvami. Můj hrneček byl dost instrumentální a taky trochu industriální. I Džordž měl pěkný hrnek. A Kajman taky. A Tkanička, Čiky, Aňa a Eliška jakbysmet. A Viky měla nejhezčí hrnek světa. A Pudil určitě nejzajímavější. Po malování jsme se vydali na půlnoční romantickou procházku na Vávrovku. Bylo asi mínus třicet, vítr fučel rychlostí 120km/h… a pár lidí mě párkrát vymáchalo ve sněhu. Naštěstí jsem nebyl sám. - Teď jsem si uvědomil, že spousta lidí nechápe rozdíl mezi kmenovkou a roverovkou. Kmenovka je schůzka v týdnu zhruba na 2 hodiny a roverovka je víkendová akce.

Po návratu jsme se vrhli na cukroví, kterým nás naše maminky vybavily. Bylo dobré. Paní Koutenská, děláte dobrou čokoládu. A ty maminko (moje), ty kupovaný sušenky, co jsi mi s sebou dala (protože cukroví pečeš zrovna tento víkend), ty jsme snědli do posledního drobku. Byly fakt moooc dobrý (ironie:-). Po tomto občerstvení jsme se uchýlili do spacáků. Ráno jsme se vzbudili do pěkný kosy - aklimatizace do mimospacákového prostředí byla krušná. Ale jsme skauti. Pořád lepší, než kdybychom spali na Vávrovce. Večer jsme totiž měli s Martinem chlapské řeči o bivakování u této skalky. Po úklidu jsme vyrazili vstříc dalším osudům. Do vany a na oběd.

VÁŠ GINOTIKOLOBOMASOFIL
(člověk poněkud více zaměřený na ušní lalůčky:-)