Oddílová výprava

Cesta vedla bílou temnotou, mlhou i závějemi, procházeli jsme branami zasněžených větví naklánějících se nad stezkou – prostě pravá zimní romantika. Ostrý vítr nám barvil tváře do ruda a tak jsme se ukryli do jednoho lesíka a družiny zapalovaly oheň na sněhu. Do deseti minut to stihli všichni – někdo méně, jiný více úspěšně. O prvenství se dělily Lišky s Rysama i když kluci byli asi o trochu rychlejší.

Cesta bývalou sjezdovkou nás pěkně rozehřála ale ani potom jsme nevychladli, když jsme za Studnicemi narazili na lesni cestu s desítkami napadaných kmenů, které jsme jen obtížně překonávali.

Cesta zimní krajinou nám trvala asi tři hodiny a ke konci jsme už s nedočkavostí vyhlíželi vytopenou chaloupku s teplým čajem. To se pár minut po osmé vyplnilo a Eliška s Áňou a Mirym nás ubytovali do pokojíčků. Chalupa pěkná, byť pro počet přes 30 trochu těsná – ale obložená dřevem – s velkými kamny a také příkrými schody – jsem zvědav, kdo tam první spadne dolů.

Po ubytování a večeři jsme určili službu na snídani a oběd ale domlouvání nám přerušila nečekaná návštěva – místní hrobník – který líčil hrozné události posledních týdnů, kdy každou noc v této vesnici někdo umírá. A vylíčil nám jak to všechno začalo… neznámý muž v rakvi, dva nenápadné vpichy na krční tepně – strach nás při tom příběhu obcházel.

A tak jsme si zahráli starou dobrou hru – Městečko Palermo – ovšem s malou změnou – nejednalo se o mafiány ale o upíry a vesničany. V kamnech vesele praskalo a tak se vesničanům docela dobře umíralo. Poslední upír Laky vyvraždil téměř celou vesnici.

A protože jsme docela unavení po chůzi sněhem a všemi těmi vraždami, stačilo přečíst pár hrobnických pohádek a už to tady všechno spí – doufejme.

Pracovní kruh ještě čeká na posilu – Mikyho, Císka a Adama, kteří teď plesají na čikině stužkovacím plese.

A protože mám ještě chvíli čas, tak nejen že vám popřeju dobrou noc a hezký celý zimní a první adventní víkend ale přidám i pro zajímavost jednu ze čtených pohádek – ať se vám trochu zježí kůže na zádech při usínání…

Stará paní ze hřbitova

Jedna dívka měla pozdě večer projít přes hřbitov. Byla tma a ona se bála. Vtom se objevila nějaká stará paní a zeptala se jí, jestli by nemohly jít spolu. Paní vypadala mile a dívka se k ní s radostí přidala.
„Bojíš se chodit přes hřbitov, když je tma?“ zeptala se ta paní.
„Ano,“ odpověděla dívka.
„Taky jsem mívala strach, když jsem ještě byla naživu,“ řekla na to stará paní…