II. a III. táborový den - pondělí a úterý

Chvilku poslouchám odpovědi Jelenů, a pak si říkám ,že by nebylo špatné dát vědět vám ostatním, kdo nemáte to štěstí a nejste tady s námi, jak se máme. Je přece jen už konec třetího táborového dne.

Co se tedy za poslední dva dny událo důležitého:
Táborový život se rozjel naplno od budíčku do večerky. První budíček byl ve znamení „chlapského sboru“ – no důležité je, že se oddíl vzbudil… Rozcvičky jsou pod vedením mistra kuchaře, takže si pěkně a hlavně pestře po ránu protáhneme tělo.
Také přišly ke slovu lakrosové pálky, které dostal oddíl k Vánocům – ukázalo se, že to byl opravdu dobře vybraný dárek, protože tábor pohltila lakrosová mánie. V každém volném čase se trénuje a trénuje. Však také turnaje družin se už blíží…

Prince Kaspiana se nám povedlo dostat z věže hradu – muselo se ale prolézt hromada místností, než se to podařilo. V praxi to vypadalo tak, že každý stan měl své číslo a úkol v něm odkazoval na stan další – takže po hře se hledaly osobní věci po celém táboře, spravovaly rozbité postele (to když se stalo několik stanů vězením pro 10 lidí…) atd. vše samozřejmě k velké radosti celého tábora, o to menší radosti mé, jehož stan byl také zapojen do této akce a obdržel čestné číslo – totiž 1. Což pro mě přestalo být ctí od chvíle kdy jsem pochopil, že se stane nejnavštěvovanějším…

Uskutečnily se také dva výjezdy k vodě – první kratší s delším koupáním, dnešní výjezd jsme si trošku protáhli – o pár terénních vsuvek – holt od toho jsou horská kola.
Dnešní předobědí se také odehrála drsná pařba s názvem CASTLEFIGHT neboli KÁSLFAJT. Rozsáhlá louka se změnila v chodby hradu – označené lany a oddíl jej musel dobývat tak, aby se dostal přes všechna zákoutí, komnaty a sklepení k bráně vedoucí k útěku. Těžko se vysvětlovalo, že jsem za rohem a že mne nikdo trefit hadrakoulí nemůže, ale nakonec začala představivost fungovat a hra se bude možná k všeobecnému nadšení opakovat.
Kuchyň pod vedením Mikyho a Čiky pracuje zatím bezvadně a já se pomalu loučím s předsevzetím nějaké to kilo na táboře ztratit…
Nemoci a úrazy jsou zatím v normě, pár škrábanců, jedny rozšláplé brýle (CASTLEFIGHT) jedno omdlení na nástupu a jeden lazar s teplotou, ale snad to vše bude OK, přechod do táborových podmínek je první dny náročný. Proto do sebe denně cpeme vitamíny ve formě zeleniny a ovoce a i šumivých tablet.
Před chvilkou také na večerním nástupu proběhla hloubková kontrola stanů a kufrů, až jsem byl překvapen, že je vše v pohodě. Už prostě nemáme oddíl nováčků…, i když nerad bych to zakřikl.
Uvidíme, jaké dají dnešnímu dni hodnocení družiny – jesti to bude oblíbené: SUPER PROGRAM, AŽ MI TO VYRAZILO DECH – to by mohl říct Ufon po dnešním CASTLEFIGHTu) nebo jestli se to přiblíží k: TAK TOMUHLE UŽ PROGRAM NIKDY NEDÁVEJTE, BYLA TO TAKOVÁ NUDA ŽE BYCH BYL RADĚJI VE SLUŽBĚ.
Ale teď se s vámi rozloučím, hra v jídelně se bude chýlit ke konci a nás čeká před večerkou ještě avízované mytí nohou.
Takže se mějte alespoň z desetiny tak jako my a já doufám, že se mi podaří připojit i pár foteček…