14. den (neděle 12. 8. 2001)

Když se mnou ráno začal třást chlad a probudil mě, uslyšel jsem, že na plachtu krápe, což mě celkem dožralo, protože jsme si včera řekli, že dnes bude krásně. Proto jsem otevřel oči abych zkontroloval stav okolí a samozřejmě i Mláděte. Ten ještě spal a venku nepršelo, ale byla silná mlha, kterou prosvítalo slunko. Cibulky ukazovali 7. hodin a já si ještě v klidu dáchnul. Oficiálně se vstávalo v devět. Dali jsme hrachovku, sbalili se a vyjeli směrem na Linz, kde jsme hodlali koupit chleba, protože jsme na to včera zapomněli. Ovšem ani v �marketech nebylo otevřeno. Smůla. Cyklostezka nás po chvíli bloudění zavedla až do městečka Enns, kde se situace s obchody opakovala. Na náměstí se snědl zbytek chleba a uvařilo se kakaí. K tomu jsme si ještě přidali müsli. Přes Mauthausen se jelo po silnici č. 3 směrem na Krems. Zpočátku na nás sice auta troubila kvůli zákazu, ale my je ignorovali a oni nás pak taky nechala v pokoji jet. Tímto jsme si cestu o hodně zkrátili. Od vesnice Grein jsme potom jeli střídavě po silnici a cyklostezce. Odtud začalo opět ono hnusné údolí, z něhož se nedalo nikam uhnout. Trochu jsme to tedy rozjeli, aby nás nepotkaly včerejší trampoty a dokonce jsme v jedné cukrárně sehnali i chleba. Perfekt. Protože se blížila sedmá hodina, uhnuli jsme na nejbližší odbočce z údolí a u posedu si udělali přístřešek. Dnes vařil Mládě. Rýže s mexickou minutkou. Po jídle jsme si ještě uvařili čaj a u čokolády si povídali ve velmi uvolněné atmosféře. Vždyť zítra už možná přijedeme do České republiky. Nakonec nás však uspalo 150 km.