XVII. táborový den - úterý

Jeleni jsou první – kupodivu suší, spokojení – žádný problém. Musím je pochválit za to, že se hned po návratu chopili práce a dělali spoustu dřeva do zásoby, protože informace od druhých, vracejících se skupin nebyly moc slavné – většina mokrá až na kůži.
Telefonicky jsme s Teem řešili co s nimi, když nám sušárna nestojí, ale nakonec se ukázalo, že je vše zvládnutelné v táboře. Takže dopoledne a část odpoledne se věnovala sušení spacáků a oblečení v týpí. Ale konec třetího programu byl už opět „herní“, spíše rukodělný, protože se vyráběly a pomalovávaly masky, jejichž využití je zatím asi překvapením.

Ačkoliv po svačině spustil příšerný liják, přesunuli jsme se pod vedením Avalaka do lesa, kde byla mezi stromy schována laboratoř, ve které byla kouzelná hůl, kterou bylo třeba získat. To ale nešlo bez toho aniž by se družiny v laboratoři pořádně zorientovaly.
V praxi to vypadalo tak, že jeden z družiny šel do kruhu, zavázal si oči a zbytek se rozmístil po obvodu a tlumočil mu jaký úkol vlastně má, jak ho splnit a navigoval ho. Ale představte si že tohle dělají 4 družiny současně – to bylo řevu, adrenalinu a emocí.
Jedním z úkolů bylo najít v území lavor s vodou, nabrat ji do kelímku a naplnit takto sklenici. Nebo uzmout šátek postavě, která se pomalu přemysťovala. Závěrem se strhl boj o kouzelnou hůl, což bylo maso. Ale hra jak má být, užili jsme si ji a i to počasí se v průběhu hry umoudřilo.
Nešvarem ovšem bylo to, že někteří se snažili podvádět a koukat, když byli v aréně. Máme na to prostě své specialisty…….

Večeře byla vydatná a zdravá – těstovinový salát s tuňákem, tak se všichni pořádně nacpali – hlavně Ludva, kterej po svačině větřil jak pes – kde co ještě zbylo.

K překvapení velké části tábora byl večerní nástup – stačí aby byli tři dny mimo a už je režim dne udivuje…. Na nástup dorazil Avallac'h se získanou kouzelnou holí a začal s námi vykládat o Rinceovi – ten se jak zázrakem objevil – frajer jako vždy – ovšem do doby než rozpoznal kouzelnou hůl. Útěk mu nepomohl, Avallac'h i s holí ho dostihl a proměnil v nefritovou figurku, které se zmocnil Mono.
Nástup jsme více neprotahovali, protože tak černá mračna jsme za tábor ještě neviděli a v osm už byla tma skoro jako v noci. Přemístili jsme se tedy do týpí, kde jsme vykládali o uplynulých dnech na výpravě. Několik lidí se přiznalo že to pro ně bylo dost náročný, jeden by do toho prý už nešel, ale většina názorů byla taková, že to byla skvělá zkušenost a test samostatnosti – což jsme rádi slyšeli.
Řešili jsme také témata – jak moc nosit či nenosti skautský kroj na výpravách a jiných akcích nebo jaký typ záchodů by oddílu nejlépe vyhovoval – zvláštní že jsou spokojeni se stávajícím typem. Pouze prý kdyby šla udělat nějaká zvuková bariéra, ať si holky můžou v klidu podrbat a nebát se kdo je u kluků poslouchá :).
Zajímavá byla diskuze na téma Pomoc bližnímu – což byl také jeden úkol na výpravě.
Většina zúčastněných svorně slibovala, že by přístřešek stavěla jinak nebo prostě stavěla. Teo připomněl, že jejich „frajerstvím“ jsme museli pozměnit chod celého tábora, aby se daly mokré věci usušit.
Na zbytek pátého programu bylo sice avízováno Ovéčko – tedy osobní volno, ale končili jsme pár minut po první večerce. Tedy končili…. bylo vyhlášeno to, co každý z nás čekal: v noci se uskuteční poslední boj o záchranu Ciri. Na tuto informaci se vyskytlo několik brblalů, kterým se nelíbilo že by měli vstávat a tak jim bylo důrazně vysvětleno že se jich nikdo neprosí. Ale všem bylo jasné, že se skaut takhle nechová a u ostatních dost klesli – překvapením pro mě bylo že je v této skupince i Budu….

Družiny tedy v průběhu noci postupně vyrážely na hrad za osvobozením Ciri, podstoupili spoustu bojů, porážek i vítězství a jak to dopadlo vám napíšu později, protože hra končila pro poslední družinu o půl páté a to už jsem téměř odjížděl do práce a nestihl se vyptat účastníků co a jak :).
Budíček měli každopádně posunutý, takže se snad vyspali do sytosti, protože dnes je už čeká jen pár programů a odpoledne začínáme likvidovat tábor, ať toho není na zítřek tolik. Jen bych chtěl touto cestou upozornit rodiče, ať počítají s tím, že dítka dotáhnou domů stanové plachty na vysušení. Všechny jsou mokré a není v našich silách je vysušit hromadně v klubovně. Proto buďte prosím tolerantní – každý bude mít max. jednu stanovou plachtu. Prosíme o okamžité rozbalení, ať nám to nezplesniví – celty budou zpět vybrány na oddílovce 7. 9. 2006 – kdy je i schůzka s rodiči. Předem děkuji za pochopení.
Toť už asi vše – nepředpokládám, že bych byl do konce tábora ještě schopen napsat něco o těchto dnech, takže až potom pěkně z tepla domova doplním chybějící články a rozloučím se s Vámi. Mimochodem k článkům vkládaných včera jsem doplnil pár fotek. A poslední informace, na Zubíku bylo v noci necelých 5 stupňů!