Ebenový kůň

Byl jedna země, ve které vládl princ Abdaláh. Měl jen jednu sestru a ženatý nebyl. I stalo se, že na jeho dvůr přišel jeden cizinec a hned, že chce mluvit s princem. Byl velmi ošklivý, ale vybraně oblečený. Kolem pasu měl bohatě zdobený a vyšívaný pás, který přímo hrál barvami. Představil se jako al-Chidr a řekl, že si chce vzít za ženu jeho sestru a že mu výměnou za ni dá ebenového koně. „Ha a co já budu dělat s dřevěným koněm?“ smál se princ Abdaláh. Cizinec mu ale ukázal, že dřevěný kůň má na hlavě dva knoflíky. Princ se na koně posadil, zmáčkl knoflík a vystřelil i s ebenovým koněm do oblak. Vznášeli se nad oblaky, létali obrovskou rychlostí, klesali a zase stoupali a když už byl princ unavený, sestoupal na zem. Byl ale překvapený, protože tu zemi vůbec nepoznával. Viděl zámek ze zlatých cihel a letěl tedy k němu. Uvnitř uviděl několik krásných dívek, jak tančí s barevnými závoji. Uprostřed tančila nejkrásnější z nich, princezna Zainabou. Princ Abdaláh vlezl oknem dovnitř a když ho dívky uviděly, rozprchly se s jekotem pryč, zůstala jen jediná – princezna Zainabou. Teď cituji knihu : Očima se vpila do princovy tváře a jedněmi ústy si vyznali lásku. Nasedli na ebenového koně a vzlétli do oblak.
Zanedlouho uviděli pod sebou věže princova paláce. Všichni prince oplakávali, protože si mysleli, že zmizel nadobro. Cizince al-Chidra vsadili do vězení. Když se Abdaláh vrátil, princeznu Zainabou ukryl do palácové zahrady a koně nechal u ní. Sám se vypravil do paláce. Lidé se radovali, princ Abdaláh dal osvobodit cizince al-Chidr a zahrnul ho zlatem. Svou sestru mu však za ženu nedal a al-Chidr mu přísahal pomstu. Šel do palácové zahrady a tam uviděl princeznu Zainabou s koněm. Přišel k ní a řekl jí, že princ Abdaláh ho posílá, aby ji odvezl na lepší místo. Zainabou se zdráhala odejít s takovým ošklivým mužem, ale al-Chidr jí namluvil, že princ schválně vybral jeho, protože je žárlivý a bál, se, aby se princezna do svého průvodce nezamilovala, kdyby byl hezký. Zainabou potěšilo, že se o ni princ bojí a beze strachu podala cizinci ruku. Al-Chidr ji vysadil na koně, sám se vyhoupl za ni a vznesli se do oblak. V závratných výšinách jí potom pověděl, kdo je a i když princezna plakala, jen se smál.

Když přišel princ Abdaláh do zahrady pro Zainabou a ebenového koně, našel jen prázdná altán. Zoufalstvím si začal rvát vlasy, ihned mu došlo, kolik uhodilo. Vydal se na cestu. Chodil od království ke království a všude s eptal na krásnou princeznu, ošklivého muže a ebenového koně. Nikdo mu však nedokázel poradit.

Al- Chode s princeznou zatím přistáli v jedné daleké zemi, kde měl cizinec al-Chidr svůj palác. Nemůžeme mu už tedy říkat cizinec, protože zde byl doma. V paláci držel princeznu, s kterou se chtěl sám oženit. Zainabou se stýskalo po princi, měla o něj i o sebe strach a brzy z toho všeho onemocněla.

Princ Abdaláh nakonec zabloudil i do tohoto království, přímo k paláci al-Chidra. Od lidí se dozvěděl o krásné princezně, kterou zde al-Chidr vězní. Abdaláh se přestrojil za lékaře a ohlásil al-Chidrovi, že jde vyléčit princeznu. Když se s ní setkal, dal se jí poznat a princezna málem skákala radostí. Princ jí slíbil, že ji vysvobodí a odešel. Al-Chidrovi řekl, že princezna s uzdraví, ale že musí provést ještě jedno mocné zaklínadlo a to i s tím ebenovým koněm. Koně přivedli a princeznu na něj vysadili. Princ Abdaláh už na nic nečekal, shodil ze sebe převlek, vyskočil za princeznu a stiskl knoflík. Letěli a letěli, až doletěli do princovy země a do jeho paláce. Hned vystrojili velkou svatbu a žili spolu šťastně až do smrti.