8. den - sobota

Oddíl si pod šedivou oblohou schrupnul lehce přes osmou, takže k úplné spokojenosti a když následovala snídaně z včera dovezených koláčků a buchet – obloha se už najednou nezdála tak šedivá, déšť tak studený a mokrý.

Těsně před nástupem už přestalo pršet a dokonce vysvitlo sluníčko. Proto mohlo být v prvním programu slíbené makáníčko – stahovalo se chvojí a zelené větve z lesa. Při této příležitosti jsem si ještě zval nováčky, abych je prozkoušel a zároveň připravil na slib, který se má konat večer.

Prošli všichni až na jednu vyjímku. Obzvláště bych vyzdvihnul Báju, Vojtu a Fildu, kteří byli připraveni naprosto skvěle. Marťa s Meli byli v hodnocení o stupínek níže a Hans už podruhé neprošel, takže se budeme muset domluvit co s ním. Ostatní se ale mohli intenzivně připravovat na slib.

Ve druhém programu se družiny plavily na svých družinových lodích a obsazovaly ostrovy s různou bodovou hodnotou. Obsazování ostrovů bylo značně ztíženo příšerami, které se v těchto neprobádaných končinách vyskytovaly. Ale i přes to se podařilo Rysům zvítězit.

Oběd – výborné rizoto a Áňa měla opět pravdu v tom že je ho spousta a že se nesní. Má bod.

Polední klid byl využit na 100% k odpočinku, protože noční hra ještě byla znát v kostech i svalech. To bylo také znát, když se vyráželo do další akce ve třetím programu.

A abych nezapomněl, opustil nás José (všimněte si – už i správně napsané :)) - neboli návštěva z ústředí. Shodli jsme se že zapadl do tábora úplně skvěle. A já osobně jsem rád že mohli všichni vidět, že na ústředí jsou také normální lidé, totiž skauti. Díky za návštěvu.


A teď zpět ke třetímu programu. Miriamina studna. Miriam byla žena, která jediná navštívila Atlantidu a podařilo se jí z ní i vrátit. Podrobnosti o své cestě sepsala do svitků, ale to neměla dělat, protože Strážci Nejvyššího tajemství ji zajali a uvěznili v suché studni, kde také tato nebohá žena zemřela.

Ale svitky nebyly zničeny a dokonce je ukořistil jeden trochu retardovaný (Tesák odpustí) obchodník. Aby s nimi nemohl obchodovat, byl strážci zajat a držen ve vězení. Nám nezbývalo, než se k němu složitě probojovat, zjistit cenu svitků a potom ve vražedných bojích získávat platidla od ostatních družin a i strážců.

Nezapomenu na pohled kdy "pinďa“ Vojta kasíruje Albiho o tři hlavy většího, poté co jej zasáhl.

I když ze začátku to vypadalo, že program nebude hodnocen příliš kladně, únava byla patrná a nikomu se nechtělo moc běhat, tak po pár minutách se do děje hry všichni tak zažrali, že jsme málem nestihli svačinu. Cenné vítězství si připsaly kupodivu Lišky, i když to tak ze začátku nevypadalo.

Ale vítězství vyčerpalo natolik rádkyni Pavlínku, že nám teď chudák leží s horečkou. Doufejme že se brzy uzdraví – to přeje celá redakce táborového zpravodajství a internetových stránek: https://archiv.okenko.org.

Před večeří už byl prostor pouze na důkladnou přípravu slavnostního slibového ohně, který byl zažehnut za večerního šera.

Devět nováčků přede mnou stálo na kopci nad táborem, koukali jsme se společně do kraje a já vysvětloval co je čeká a hlavně se ptal zda jsou vůbec ochotni vydat se na nelehkou skautskou stezku životem. Nikdo po době určené k přemýšlení neodpověděl záporně a já si v paměti přehrával tyto okamžiky z let minulých, spousta tváří, spousta osudů, spousta cest a každá vedla a vede někam jinam. Zažiji toto vůdcovské předslibové povídání ještě někdy......?

Další dění už je tajemstvím, ale jisté je že všech 9 slibujících prošlo branou oddílu a od ohně odcházeli se slibovým odznakem. Ať je jejich životní stezka dobře prověří a dovede ke spokojenosti.
Dobrou a co nejvíce teplou noc všem.