|
Plavba Jitřního poutníkaVysočinu - respektive naše okolí bychom snad už měli znát a tak jsme se rozhodli vyzkoušet naše družiny. Na Jitřním poutníkovi jsme se plavili asi na 10 - 15 km od Města - samozřejmě se zavázanýma očima, a pak jsme jednotlivé družiny vysadili v neznámém terénu.
Možná, kdyby jste byl náhodný chodec na ulici Malá, řeknete si, co ti skauti zase blázněj…:) Ale ne, my přece jdeme na loď - to je další důvod, proč by jste se měli divit, protože v okně visela ryba…
No a tak, když nás kapitán Jitřního poutníka (to byla ta loď, která nás vezla na ostrov) pozval do svý extra super kapitánský kajuty, kam nikdo jinej nesměl, tak nás tam přivítal i Rilian - byli v příbuzenskym vztahu, myslím bratranci (teda aspoň si pořád říkali:viď bratránku…). Kapitán Rinelf nám řekl, že Jitřní poutník je vlastně tak trochu pirátská loď, ale k našemu zklamání se loupit nebude a místo toho se bude makat. No a tak první úkol bylo uvázat 6 základních uzlů. Po tomto velmi namáhavém úkolu jsme se měli připravit na spaní. Rilian zavelel: "Nástup oddílu!" a vysvětlil nám se svým bratránkem, že už sme jako dorazili k pevnině, ale že je tam korálovej útes a tak tam budeme muset doplout na člunech. Jako ne že by tam jeho loď neproplula, ale prej nechce nic riskovat. Ten ostrov se jmenoval M… Takže si měl každej s sebou vzít šátek, lékárnu, KPZ. A slabší družiny (holky) dostaly ještě CLOUMÁKA - myslím, že to byl slznej plyn, ale nevím to jistě, protože sem ho použila jen na nějaký mušky. Přemístili jsme se ven a zavázali jsme si oči, aby sme prej neviděli, jak se na ten ostrov dostaneme (byl to přece jen tajnej pirátskej ostrov). Kapitán nám ještě řekl, že nás čeká do 24:00 ve svý skrýši na ostrově. Dovedli nás ke člunu (autu), ale neobešlo se to bez menších zranění - já a Žofka sme to napálily do náklaďáku (to byl trabant Xíku :) – pozn. Z). Následujících pár řádek bude o tom, co zažily Veverky na svém člunu, protože absolutně nevím, co dělaly ostatní družiny. Nasedly jsme do člunu a Rilian s náma docela řezal zatáčky… Jeli jsme docela dlouho, tak půl hodiny a nesměly sme mluvit (já a Pidipája sme to zvádly). Tak po tý půlhodině jsme přistály “na pevnině”. Rilian nás odvedl na nějaký místo, dal nám dvě obálky - jednu, kdyby nás někdo přepadl (máme přece cloumáka,ne?!) a druhou, kdyby už sme si nevěděly rady. Když sem si rozvázaly oči, zjistily jsme, že sme někde uprostřed lesa… Rilian nám ještě ukázal směr, kterým je maják, ke trerému máme dojít a jednoduše řekl "čau". A co my ubohé dívčiny uprostřed lesa? A samy? Ne, nebojte se, nepočůraly jsme se strachy, jsme přece Veverky. Když sme vyšly z lesa, aby sme vůbec ten maják viděly, tak tam k naší radosti byly rovnou majáky tři… Tak sme použily moderní techniku a zavolaly Piškotovi, ale vybila se baterka… holt ta technika nejni zas tak dokonalá, že? Po chvilce námahy se baterka přece jen vzpamatovala a dozvěděly jsme se, že máme jít k Harusáku. Jenže sme si spletly Harusák a když sme byly od toho “špatnýho” Harusáku jen kousek, zjistili jsme, že jdeme blbě. Jo a pak už cesta pokračovala docela dobře. No pár věcí by se našlo: nejdřív jsme narazily na bažinu, kde Pavlínka ztratila botu, ale nakonec ji našla; pak nás málem zajel traktor a ještě další blbosti… Cesta to byla docela dlouhá, pořád přes zoraný pole, který bylo ještě navíc ke všemu i čerstvě pohnojený, takže naše bělostné botasky už moc bělostné nebyly…:) Když jsme se vydrápaly na Harusák (Čitka mimochodem půl kilometru za náma - rozmlouvala s Bohem …), myslely jsme, že tam máme čekat, ale dlouho se nikdo neozýval a nešel, a tak jsme volaly Zdenymu a ten řekl jen prosté "hledejte”. A při naší inteligenci sme myslely, že tam je PK někde schovanej, ale po chvilce hledání jsme našly papír. Máme se vydat na sjezdovku a jelikož potřebujeme klíč, tak tam bylo 7 hesel, ze kterých ten klíč sestavíme. Tak rychle zapamatovat, ještě zapadnout do bahna a už bylo třičtvrtě na 12 a ve 12 jsme měly bejt v klubovně. Tak jsme vytvořily novej rekord (teda aspoň podle nás): deset minut od Medinu ke klubovně a to jsme neběžely. Rychle sme sestavily klíč a už nás pustili dovnitř. Byly jsme tam první a ostatní dorazili až tak za půl hodiny. No a tak sme si povyprávěli zážitky z cesty a taky sme se dozvěděli, že moc řveme a že sousedi volaj policajty… No a ráno jsme se probudili, uklidili a šli domů……….špinaví……….
Více fotografií na fotogalerie.okenko.org
|
|||||||||||||||||||
|
Sestra Marie Kružíková
Dne 9.11.2013 se rozloučíme se spoluzakladatelkou dívčího skautingu v našem městě v 10.30 na kostelíčku.Bylo jí 97 let. Šerif (07.11.2013) Šerif Akce pro rodiče a Berušky
proběhne vzhledem k počasí z větší části pod střechou kulturáku v Pohledci. (09.05.2013) Vilík Zdražení tábora Naděje
Bohužel jsme se rozhodli zvýšit letos cenu letního tábora na 3800,- Kč. Důvody jsou dva: Jednak je tábor o 4 dny... více (29.04.2013) Teo OKÉNKO do života novoměstských skautů
- zpravodaj střediska 615.02 Bílý štít Nové Město na Moravě © všechna práva vyhrazena, připomínky ke stránkám: kajmanus(a)centrum.cz |