Vojtěchobraní 2007

Kuchyňský tandem má už několik let stejné složení – Léňa, Šídlo a Alka – a protože se nám nechtělo naše trio trhat, tak jsme nadšeně kývly na Pepovu nabídku vaření u vlčat. Týmový duch Prduch našeho tria byl letos posílen naší zářivou zbrojí v podobě úžasných zástěrek (viz. foto dole) doplněných efektní zbraní – paličkou na maso.
Léňa sice původně jet nechtěla, ale protože „Pepa si chtěl hrát s Jurou“, tak jí nezbylo nic jiného, než jet s ním jako manželský a pedagogický dozor, aby Jura mezi vlčaty nezvlčil.

Vojtěchov je moc roztomilé tábořiště, které z kuchyňského pohledu připomíná výhledem Podolí. Je to taková kombinace Zubíku a Trpíku. S Trpíkem má společný vlastní zdroj pitné vody (skoro kojenecká voda až na vyšší pH, 2 tisíciny dusičnanů!!! X 30 tisícin dusičnanů je ve vodě z Víru) a zásobárnu potravin hned u kuchyně. Se Zubíkem má společné okolní hluboké lesy, a výtečný rybníček na koupání. Pohledem do fotogalerie nám jistě dáte za pravdu. Co je na Vojtěchově velice odlišné, jsou zajímavé konstrukce stanů – třeba ten náš – železná konstrukce i s postelí a na tom je navlečená plachta. Má to jednu jedinou výhodu – nemají dveře a tak Alka nemá šanci zakopnout o práh stanu. K nevýhodám našeho stanu patřila zejména jeho poloha na okraji táborového půlkruhu, protože nám někdo pravidelně zakopával o kotvící šňůru a v půlce tábora ji nakonec vytrhl i s kusem stanové plachty.

To, co nás na vlčatech nejvíc překvapilo, byl fakt, že první noc neprokecali, jak tomu bývalo zvykem u berušek, takže nás po ránu nezbudilo švitoření vlčat, ale zpěv ptáčků. Během nástupů však ptáčky zpěváčky přece jen vystřídala naše milá vlčátka, která zpěvem získávala zpět svoje „nenalezitelné a beznadějně ztracené“ vlastnictví (hrnky, lžíce, spodní prádlo apod.). Bezkonkurenčně nejlepším zpěvákem tábora byl Colombo, jehož nezapomenutelná interpretace songu We will rock you vždy pobláznila celou nastoupenou jednotku a díky lsti našeho milého roverstva se nevyhnul ani produkci před nastoupeným rodičovstvem, páč mu byl zákeřně čmajznut hrneček.

Colombo:Když já to neumim, já zpívat nechcu…
Pravděpodobně paní Colombová se ozvala z davu: Máš zákaz počítačů!!
Celý tábor:Totální výtlem 
Colombo: Tak teda jo, no….

Hned v první půlce tábora, konkrétně ve čtvrtek, se splnily Šídlovy předpovědi o návštěvě hygieničky Zubaté. Pro svou návštěvu si zákeřně vybrala dobu těsně před obědem, kdy v kuchyni bývá obvykle největší zmatek, ale na nás si nepřišla. Se skromností sobě vlastní se musíme pochlubit, že oběd byl nachystán už o půl hodiny dříve a v době příchodu hygieničky už bylo uklizeno, umyto a kuchyňský personál si v klídku užíval polední kafíčko a horkou čokoládičku. Najednou se nám za zády ozvalo: „Mohu mluvit s vedoucím tábora?“ a polední idylka byla fuč. Léňa šla vyzvednout Mláděte do jídelny a při slovech: „Mládě, máš tu návštěvu, “ jí nějak podezřele cukalo oko. Mládě paní hygieničku zabavil až do doby oběda, kdy konečně odjela, aniž by nám cokoliv vytkla, ale byla našimi vlčátky obohacena o pár milých hlášek…

Albi učí vlče chodit na chůdách, vlče seskočí a:“Jestli spadnu, tak Tě hygiena pošle do kriminálu.“

Před každým jídlem mají vlčata povinnot umýt si ruce a nádobíčko v lavorech před kuchyní.
Mládě:“Děcka, všichni si zase umejte ruce!“
Vlče XY: „Ale prooooč? Vždyť si ty ruce stejně nikdy nemejem.“

K obědu byla toho dne vynikající bramboračka a boloňské špagety, ale to by nebyly děti, aby nás nesrovnávaly s maminčinou kuchyní.
Mládě sedí s paní hygieničkou v jídelně a přijde za nimi jedno smutné vlčátko s ešusem: „Ale maminka dává do bramboračky houby a tady žádný nejsou!“
Mládě:“ Houby se na táboře jíst nesmí.“
Pani hygienička: „To je správně.“
Vlče smutně koukne do ešusu a jde sníst bramboračku i bez hub.

Návštěvu paní hygieničky jsme i přesto přežili ve zdraví a bez pokuty, ačkoliv paní byla docela ostrá, jídelníček nám prošla velice důkladně a k potraviňáku chtěla i občanky, což nás zaskočilo.

A tábor pokračoval vesele dál, ale o tom zas příště, ať se máte na co (na nás) těšit …