1. táborový den (pondělí)- Berušky

Také podle toho vstávání vypadalo a na JÓGA rozcvičku je Maky s Čegi vytáhly až po 20 minutách. Všichni se pěkně protáhli, i když to ze začátku vypadalo, že opět usnou.
Ale nestalo se tak a sešli jsme se u snídaně – chlebem s marmeládou a čajíkem. U jídla je vždy největší drbárna a tak jsme zjišťovali, jak na koho zapůsobila první táborová noc. A kupodivu, nikdo kromě bouřky si na nic nestěžoval, zima nebyla – prostě pohodička.
Vztyčení vlajky jsme zvládli na jedničku –možná proto, že byl dnes vlajkovou četou Pracovní tým. Dokonce i kázeň byla vzorná a vlajka důstojně vystoupala až nahoru.
No a potom se to už rozjelo přesně podle pohádky Mutabor, kterou jste si měli možnost nastudovat :). Neopakovatelný byl Pepi, který chtěl být proměněn kouzelným práškem na čápa a tak se vžil do své role, že by mu mohli leckteří menšinoví kluci závidět :) – no dovedete si představit, jak se holky nasmály. Čegiin program, byl tímto prohlášen za velice úspěšný :).
Důležitou částí dopoledne byl nácvik nového táborového songu. Stejně jako loni i pro letošek složil Atty táborovou písničku, která se vztahuje k táborové hře. A jestli byl loni Petr Pan bomba, tak toto dílko jde ještě dál. Holky se ho naučily v neuvěřitelné rychlosti a s nadšením si jej celý den pobrukovaly a tento pohled samozřejmě mistra – autora – velice těšil. Protože třeba takový pohled na zpívající Moničku, která s nadšením úžasně artikuluje je největším oceněním – teda myslím :). Stejně jako pohled na ni, když v poledne baštila kuře na paprice a okamžitě jej prohlásila za nejoblíbenější jídlo. A bašta to byla opravdu obrovská. A když mi sama dobrovolně umyla ještě Bizi po obědě ešus, co jiného člověku ještě chybí ke štěstí? :) Ale nebojte, zítra si to umývání vyměníme. A Bizi navíc přibude jeden lísteček k sultánově kytičce – což je velice zajímavá novinka zde na táboře a určitě zaslouží malé pozastavení a vysvětlení.
Sultánova květina: to jsou takhle na nástěnce kytičky s jednotlivými okvětními lístky a uprostřed každé je jméno Berušky a také malinkatý sáček na vzkazy. V případě, že je Beruška hodná, udělá něco hezkého pro ostatní bez říkání, tak jí tam přibude nenápadně další okvětní lístek a vzkaz, za co to vlastně je a pochvala pro ni. Ale naopak, když se milá Beruška zlobí, vzteká, provádí lumpárny a třeba podvádí při hrách, tak chudák kytičky uvadá a lístečky naopak ztrácí. Ale vzkaz v obálce jim napoví co příště vylepšit.
Odborky: to bylo téma po poledním klidu – každá světluška si vybrala obor lidské činnosti, který je jí blízký a podle toho jí roveři vyhledali patřičnou odbornou zkoušku – u světllušek vlastně zvanou světýlko. A tak se plnily světýlka tanečnice, cyklistka, zdravotnice, čtenářka, modelářka, houbařka a kdo ví co ještě. Největší pozornost budil pár Pávčice Laky, kteří to na táborovém náměstíčku vytáčeli v rytmech polky a valčíku – už jen společenský oblek jim chyběl.
Ale ten jim rozhodně nechyběl v dalším programu, kdy se berušky musely zamaskovat tak, aby pronikly na sněm čarodějů a zjistili, jak zachránit sultána proměněného v čápa. No holky to pojaly každá velice originálně a tak tu po lese pobíhaly polonahé zablácené postavy obalené trávou a větvičkami – no vůdce Atty jen protáčel oči, když viděl tento akční Pepiho program. Ale protože byl shodou náhod na čarodějném sněmu, tak mohl opravdu jen koulet očima.
Hlavně, že se holky bavily a že získaly prášek na přeměnu sultána zpět. No a tak jediné co ještě zbývalo, bylo dohonit a zlikvidovat Kašenora s jeho strážemi. To mohu vylíčit velice barvitě, protože jsem se nějak omylem přimíchal do role strážce a čelil potom davu rozběsněných Berušek, z nichž každá druhá křičela: „Kopejte, kousejte, škrábejte.“ No nasazení bylo veliké, Kašenor nakonec z 10ti kolíčků, které se holkám na něj podařilo připnout, zešílel. No a my z Lakym – teda vlastně stráže, měly padla a šly si foukat bolístky a přemýšlet o tom, jak by nejraději očesaly všechny lístky na Sultánových květinách :).
Holky potom zaslouženě odpočívaly až do večeře – do výborného těstovinového salátu, po kterém se jen zaprášilo. A některé vyznavačky kuřete na paprice si pochutnaly na zbytcích od oběda.
SPADLA NÁM TU KOMETA!!! A hned několik! Ale byla to jen hra, tak se nemusíte strachovat. To se nacpe míček do punčochy, udělají se dvě družstva, 2 branky a 2 týmy a snažíte se si nahrávat a dát gól. Ale pozor – tuto „kometu“, která za sebou vleče punčochový ohon můžete chytat jen za něj. Nejdříve to vypadalo jako pěkně těžký úkol, ale nakonec se zadařilo a Pávčicový – tudíž můj tým porazil všechny ostatní :).
Ale protože už se přesýpací hodiny povážlivě dosypaly, bylo na čase spěchat zpět na koberec, aby nás dopravil zpět z této pohádky (MUTADOR). Protože po dosypání posledního písku v hodinách bychom tu zůstali uvězněni a to nikdo nechtěl. Navíc umění letu na koberci už si holky osvojily a stalo se pro ně zábavou. Dokonce některé z nich prosily, ať mohou na létajícím koberci přespat – což jim bylo z pochopitelných důvodů zakázáno, ale nápad to není úplně nezajímavej, takže to možná s roverama někdy do konce tábora ještě zkusíme.
Ve večerním šeru nás čekal ještě jeden let a to opět k paláci, abychom si mohli vyslechnout další z Šahrazádiných pohádek. Tentokrát byla o Ebenovém koni a byla velice neobvyklá. Holky byly na koberci pěkně rozmístěny, ten se jen lehce pohupoval a holky napjatě poslouchaly neuvěřitelný příběh….. do kterého se v zápětí přenesly……. A celý zítřejší den ho budou prožívat.
Hlídka pro dnešní noc hlídala ve složení: Woody, ahoj tady pepik – ano ten tam hlídal s ní a teď využil chvilkové opuštěnosti notebooku a Pája. Každá po hodině.
Očekávala se chladná noc, tak jsme všichni uléhali pořádně navlečeni. I pracovní kruh zalezl před půlnocí a v táboře se rozhostil neobvyklý klid, hvězdy nádherně zářily a řeka šuměla pod líně pochrupujícím létajícím kobercem. Hezké sny.