|
Den druhý - zabydlení
„Tak komu bylo v noci zima?“ ptám se na rozcvičce. Zvedá se několik rukou, ale není to tak hrozný, obvykle jich bývá více, přece jen ještě včera jsme se budili ve svých postýlkách, na které jsme zvyklí a dnes ve spacácích pod plátěnou střechou. Taky se oči většiny dětí lesa otevřely dlouho před budíčkem, a jelikož (bohužel )málokdo z nich ještě ocení, jen tak si polebedit potichounku v leže, počítá se první ráno tak trochu s tím, že v 7:30 bude budíček pro vzbuzené. Už za pár dní to bude vypadat jinak, to zas někteří budíček ani neuslyší a budou muset dostat osobní, méně melodický o to hlasitější obvykle s notným přispěním již probuzených „kamarádů“. „A kdo spadl z postele?“ ptám se spíše řečnicky a očekávám, že se zvedne jedna maximálně dvě ruce, protože vyprávění o tom jsem zaslechl už cestou na rozcvičkovou louku. „Cože? Sedm?“ Myslím, že v dnešním zabydlovacím dni budeme mít co dělat, minimálně bude potřeba vypodložit sedm postelí. Ale krom zabydlování , toho pro nás měl dnešní den připraveno víc. No pojďte se podívat.
 |
| Balů už je ve svém království zabydlen. A docela luxusně, na svůj kobereček si nenechá jen tak šlápnout, takže v následujících dnech je často slyšet věta: "Kdo mi to tu šlape na koberec" čímž chce dotyčnému naznačit, že do kuchyně jen tak někdo nesmí. I služba musí mít od Balůa speciální povolení, chce-li vstoupit. To víte, rozpálená kamna, vařící polévka či čaj - tady se na bezpečnost a pořádek musí dbát obzvlášť. Všimněte si několika součástí kuchyňské táborové výbavy. Tak především je to zelený zvon, kterým se tábornictvo svolává, pak tu máme modrou lampu, která visí skoro nad Baluem, ta je důležitá pro noční hlídky, blízko zvonu je šest vařeček v družinových barvách, každý den je jedna z nich oproti ostatním otočena, tak se hned pozná kdo má službu, no a večer na ni Balů přimaluje tolik proužků, kolik si družina za svou práci zaslouží, ta nejpilnější jich může získat až 9. No a za Balůem je oblíbený to plynový vařič táborových kuchařů - tzv. Megazeus. Během několika minut máte ohřáté žrádlo pro stádo ovcí (k tomu je tento vařič prý také určen) a nebo čaj pro celý tábor. |
|
 |
Začíná první program - zabydlení. Hlavní "zabydlovač" Bebe zadal první úkol, vyrobit si hezké jmenovky na stan. Sovička zvolila táborový motiv.
|
|
 |
| Dá se očekávat, že na Méďově jmenovce se objeví medvěd... |
|
 |
| ...no a Prófa zvolil pro poslední tři písmena digitální font. Jeho jmenovka se však až dokonce tábora nezachovala, vzala za své při řešení sousedských sporů aneb kdo jinému jámu kopá ... |
|
 |
| Neči s Máčim se od sebe po celou dobu malování nehli ani na krok (no, maximálně na ten krok) |
|
 |
| Stejně tak i Rybička s Kiki. A co za tím vězí? |
|
 |
| Lidské pouto. Tak se jmenuje jedna z 8 zkoušek, které se budou děti lesa snažit složit. Každý den se však můžou pokusit získat jen jednu z nich? Podaří se někomu zvládnout všechny. I Stromovousovu myšlenku, která káže od kruhu ke kruh (cca 11. hodin) mlčeti? Nebo trpasličí poklad, při kterém musíte od kruhu ke kruhu držet zrnko rýže a nesmí Vám spadnout. Lidské pouto obnášelo vydržet spojení s někým dalším, metr dlouhým provazem. |
|
 |
| Vilík nebude mít sice na svém stanu jmenovku, aleurčitě si ho nespletete. Jednak je poslední v řadě a poznáte ho, taky podle tohohle, víte co to je? |
|
 |
| Cože, tohle je jako zahrádka jo. No to sem teda zvědavej co na ní vyroste. |
|
 |
| "Co na táboře nemáme, to si vyřežeme" a o nábytku do stanu to platí obzvlášť. |
|
 |
| Ale ne každý volil dřevěnou klasiku. Například Profesor volil vázanou knihovnu. |
|
 |
| Bílé týpko letos patřilo holkám, tedy až na potkana Karla, ten se tu zabydlel s nimi. |
|
 |
| Hlavní zabydlovač Bebe si z dopoledne odnesl dlouuuuuhej seznam stavebních úprav, které je třeba na stanech udělat. No není se čemu divit, některé stany pamatují už první tábory v Podolí. Tedy první tábory v devadesátých letech. |
|
 |
| Tak stany už máme hotové, tak si to tu ještě pěkně vyzdobíme. Ale to ž hezky po družinách se svými patrony. Každá družina by měla vyrobit jednu "zvonkohru" a každý si hezky nabarví květináč k malé sazeničce, kterou získal včera večer. Tady je v akci družina Maite. |
|
 |
| Uluswe ve svém ateliéru. Copak to tam vzádu kutí Junior? |
|
 |
| Ahá - "zvonkohru" ve své životní velikosti ;-) |
|
 |
| No, s "velkostavbou" se poněkud hůře manipuluje. |
|
 |
| Norno s Žofkou ... |
|
 |
| ... už mají jeden kousek hotov
|
|
 |
| Piši při maximálním soustředění při uměleckém záměru přebarvit celý svůj květináč z červenohnědé na šedočernou. |
|
 |
| Silwini (alias pařezy jak si říkali, respektive jak jim říkal jejich rádce Kamyl)s patronem Kennym |
|
 |
| a pak tu máme ještě Tasare s patronem Marťou. (Ferenům se podařilo oku fotografovu někam schovat) |
|
 |
| A tady už jsou výsledky našeho snažení krásné mušličko - kamínko - šiško - drátko - korálko - kytičkové - rolničko zvonkohry |
|
 |
| A jeden z květináčů. Kdo ví jak bude rostlinka vypadat za 14 dní svědomité péče dítěte lesa? Ukázalo se, že pro některé bylo dostatečnou výzvou udržet v květináči alespoň zrnko hlíny a mnohým se to nepodařilo a výsledkem jejich zahradničení byl prázdný květináč a květina kdovíkde. Snad se poučí a příště umístí svou zahrádku na místo kudy se nechodí, kde ji nesejmou dveře od stanu, odkud nespadne třikrát denně,... |
|
 |
| Ááá Evička je prvním nálezcem ježka. Tentokrát se schovával v "koupelně" Každý den se objeví na jiném místě tábořiště a na zádech ponese jednu větvičku, jejiž znalost se na konci může družině hodit, jsme přece jen v entím lese a tak bychom měli stromy rozeznat. Dneska nese větvičku smrku ztepilého. Tak větvičku rychle schovat ať ji ostatní družiny nevidí a ježkem se pochlubit, ať ostatní družiny ví. |
|
 |
| A zelený zvon nás svolává na svačinu, ale ke kuchyni to bereme přes koupelnu, jednak je v řádu, že před každým jídlem si umyji ruce a druhak jsme zmalovaní jak ... květináče |
|
 |
| A kdopak k nám to pomalým rozvážným krokem přichází ... |
|
 |
| Stromovous! To je přece ten ent, který vychoval Melwen, s kterou jsme se setkali včera. Přišel nás přivítat v jejich lese a připomenout že jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. Z entího zvlášť, ale že věří, že my víme jak se v lese chovat. Jen když řeč přišla na entky, byl z toho celej posmutnělej, a nechtěl o tom mluvit ... |
|
 |
| Když ne on, tak třeba nám pravdu o entkách prozradí někdo jiný. Nojo, ale všichni nemluví jako my, musíme zjistit jakým jazykem zdejší vůbec mluví a pak se jich v jejich jazyce zeptat na entky. A víte, že už si nepamatuji jakou řečí mluvil tenhle lučištník? Ale když se zeptáte dětí lesa, ty by si vzpomenout mohli. |
|
 |
| Ale co vím jistě, že tahle postava mluvila "pozpátštinou" to se pozná ... |
|
 |
| ... no jo, ale mluvit pozpátštinou není jen tak, raději si to napíšeme ... |
|
 |
| ... a můžeme se zkusit zeptat: Oc es olats máktne v esel, mísorp sáv? |
|
 |
| Zdravím děti milé - co vás ke mně přivádí - jdete jenom z dlouhé chvíle - nebo jste zabloudili v kapradí? ... Á trpaslík je poeta, takže stačí naši otázku zveršovat a je to. No stačí, ukázalo se že každý má jinou představu o verši. Tak třeba Silwini začali takto: "My zjevně - (dramatická pauza) - tu větu potřebovat - (dvě dramatické pauzy) - JAKO SŮL!" vypadlo nakonec z Kamyla. Trpaslík překvapivě nerozuměl, ale Kamyl to nevzdal a začal improvizovat: My zjevně tu větu potřebovat - aby mi zjevně vyhrát :-) |
|
 |
| Pravdu o entkách jsme se nakonec dozvěděli, z kraje před dávnými lety zmizely neznámo kam a enti z toho byli smutní. Teď nás ale čeká dozvědět se pravdu o nás. Jestlipak se někdy nechováme jako vlče Míša ke světlušce Kristýnce? Právě před chvílí na ni pokřikoval: Růžovej kyblíku, růžovej kyblíku ... a děsně se u toho bavil. |
|
 |
| Když s pláčem utekla, divil se, ale naštěstí mu děti lesa vysvětlili (no hlavně teda světlušky) co Kristýnce vadilo a tak se vrátila a společně sme si zahráli hry s našimi jmény, ať se lépe poznáme. |
|
 |
| Kromě jmen, jsme si prozradili i naše koníčky - ták, zavřete oči a 3 kroky vpřed ať dělá ten, kdo se učí na nějaký hudební nástroj, chodí na tréninky, chová psa nebo kočku, ... Docela mě překvapilo, že sport porazil počítače. |
|
 |
| A zatímco mi cvičíme s Kristýnkou a Míšou, Gábinka cvičí s ká-ri-matkou :-) |
|
 |
| Dnes jsme se sešli poprvé na našem "palouku" - hezké místečko v lese, které jsem si dopoledne ještě vyzdobili a kde se budeme každé ráno a každý večer scházet v našich pláštích, číst si příběh Melwen, volit vlče a světlušku dne, hodnotit službu v kuchyni, rozdávat ztráty a nálezy, a taky si ráno volit zkoušku na každý den, a večer pokud se podaří splnit, dostávat za ně knoflík na plášť, který si musíme vlastnoručně přišít. Vilík právě uděluje knoflíkové koníky za zkoušku Stříbrovláskův trysk. |
|
 |
| Zvuk flétny nás každý večer svolával k této mechové krajině v usínajícím lese. Někdo viděl v pařezu horu, já zas kousek sochy lidské hlavy. Já tam ty rty prostě vidím.
Dnes večer jsme každý získali své elfské jméno. |
|
Předchozí: Den první - cesta
Následující: Den třetí - "Hyena"
Zpět na hlavní článek
| vytisknout |
autor: Miky |
vloženo: 5. 8. 2013 (Miky) |
5611x |
 |
|
|
