KUCHAŘ ; díl první: Od nástěnky k plotně

Z oka mi spadla řasa, já ji hodil do výstřihu a přál si vidět medvěda na vlastní oči. Nefungovalo to a já se musel spokojit s tesaříkem alpským, aspoň něco. Když hvězda spadne můžete si prý také něco přát, to funguje podobně jako, že mě náš pes poslouchá, když mu zavelím „volno“, aspoň něco. Několik let opakuji na radách „PeKáče“ (pracovního kruhu), že chci bejt kuchařem a letos mě bylo dovoleno vařit na zimním táboře, aspoň něco. 

Možná si řeknete „no a co?“ , ale pro mě je to úspěch vskutku životní, hodný zápisu do mého „curicula vitae“. Má trpělivost zvítězila nad mou pokřivenou pověstí co se dodržování času a některých hygienických návyků týče. Rok co rok sem se setkával s diplomatickou odpovědí „a kdo by dělal nástěnku, Miky?“ což oproštěno od diplomacie a dlouholetého kamarádství znamená něco jako „no jasně, dáme tě do kuchyně a obědváme se západem slunce placku, která scestovala podlahu kuchyně křížem krážem.“ A tak nezbývalo než starat se o nástěnku a zkusit štěstí v konkursu na kuchaře až se rok s rokem sejde. „Rok opice“ dostál své pověsti a já směl s kuchařskou čepicí na hlavě vstoupit do kuchyně a vyměnit tak nástěnkářské fixy, špendlíky a nůžky za velký hrnce, kamna na dřevo, lis na česnek, škrabky na brambory, nože,… píše se rok 2004 a oddíl Naděje „je tedy na zimním táboře bez kuchaře, potažmo bez jídla“ (vidíte, tuto vsuvku sem dopsala kamarádka, když jsem si na chvíli od psaní odskočil a já ji tu nechám jako potvrzení mých předešlých slov, že má cesta do kuchyně nebyla hladká mouka, pardon, ach ta profesionální deformace, chci říct nebyla hladká). Takže píše se rok 2004 a oddíl Naděje má na zimním táboře nového kuchaře, toto uvádím jen pro ulehčení práce novinářům světových kulinářských magazínů pro případ, že by se mnou chtěli dělat interwiev a chtěli si o mně v rámci přípravy něco zjistit.

Takže, ať hvězdy i řasy padaj a vám se splní přání jako mně, teda aspoň něco. A nezapomeňte, trpělivost vařečky přináší.

Zítra díl druhý: Hodina mezi snídaní a večeří, ve kterém se podělím o mé první zkušenosti
z místa činu. Dobrou chuť.