1. den - sobota

Asi všichni ví, jak Malá ulička před naší klubovnou teď vypadá, proto byl odjezd přesunut na parkoviště u Billy. Naložit věci do dodávky, rozloučit se s rodiči a vyrazit na kolech směr starý dobrý Zubík. Cesta kupodivu bez problémů, i když to, že musíme udržovat pořádné rozestupy, se opakovalo asi milionkrát.

Zubík nás uvítal vysokou travou a lesním klidem. Uprostřed louky už čekal valník s podsadami a protože předpověď počasí nebyla moc příznivá, museli jsme se snažit, ať se máme před těmi přívalovými dešti kam schovat.

Pracovalo se při šíleném vedru, ale tábor rostl rychle, takže chvíle, kdy se rozhoduje o tom, kdo kde a hlavně s kým bude bydlet, přišla záhy po poledni. Rozhodli jsme se být mírní a pro začátek povolit bydlení dle představ členů, ale s varováním že pokud to nebude klapat dojde k radikálním změnám. Prozatím si tedy oddechla Bája s Pipi a Maky s Čegi.

Hned po nastěhování bylo rozhodnuto o výjezdu na koupání – což bylo naprosto super. Jen Xík musela zůstat v táboře, protože si šikovně stoupla na hřebík, aby nemusela pracovat :).
Po návratu a zbaštění melounů se pokračovalo v dodělávkách, hlavně latrýna už byla urgentní.

Hlavní stavitel Císko a Adam na ni byli náležitě hrdí a tak jsem přemýšlel jak jim nějak diplomaticky vytknout hrubé nedostatky stavby. Zrovna se o tom bavím s Mikym, když přijde Adam a první co řekne: „Tak co? Dost dobrý, ne? To se nám to s Císim podařilo.“ Opatrně se tedy ptám: „Co tady ta díra (v podstatě z kuchyně vidíte kdo na latrýně sedí), myslíš že holkám nebude vadit?“
Adam: „Ne, proč? Aspoň tam mají světlo. Holky! Bude vám to vadit? Jak jo? Proč? Hm, holky. OK, my to tedy zaděláme.“
„Proč kluci nemají čelní stěnu?“
„To je latrýna s posezením "na zahrádce“ – prostě výhled do kraje“
„Aha. A co zařízení pro malou potřebu pro kluky – jak jsem vám říkal.“
„My jsme se shodli že je to zbytečný, můžeme chodit kamkoliv do lesa. Máme teda něco předělávat?“
„Jo, tu latrýnu.“

Takhle nějak probíhá stavění tábora.

Večer se začalo slušně zatahovat a přišly varovné zprávy, kde všude padají stromy, tak jsme radši upřesnili evakuační plán a pak se šli s PK podívat na louku na bleskové divadlo.
Oddíl už byl zalezlý ve stanech, ale bouřka nakonec tak hrozná nebyla – naštěstí. A všichni usnuli spokojení, že nemusí být na hlídce.