5. táborový den-čtvrtek (odpoledne)

Balení i shánění věcí do hromady proběhlo v poledním klidu poměrně úspěšně, i když jsem si nedělal iluze že to ráno proběhne bleskově. Ale asi každý si byl vědom že ráno to bude náročný a nechtěl být ta poslední kotva.
Z pochmurného balení byli všichni ale dokonale vytrženi velice kvalitní (pokud mohu soudit) hrou ve třetím programu s názvem Irionovy střely.
Sruby, které byly naším dočasným útočištěm se totiž chlubí bohatou historií a dokonce se v nich kdysi scházeli čarodějové, kteří zde ukryli velice mocnou zbraň – právě Irionovy střely, které dle legendy dokáží prorazit jakoukoliv zbroj či kryt. No a naším úkolem, tedy úkolem družin bylo pokusit se tyto střely vypátrat.
Na dveřích každé místnosti byla šifra, která po vyluštění udala místo kde se skrývá fólie, do které když zastrčíte mapu, tak vám ukáže kde je schovaný klíč od místnosti. Tam už stačí pouze vyrazit, klíč najít a pak hurá do místnosti a pátrat po střelách.
Tvůrce hry, Adam, se tloukl do hlavy, když každou chvíli přicházela třeba Mako s koketním úsměvem se zeptat, co jako to je za šifru a že se může řešit různě a jestli by jim to teda jako nemohl poradit (při tom všem samozřejmě cucá lízátko). Podotýkám jenom že se jednalo o šifru, kterou Veverky před pár týdny úspěšně a bez problému vyřešily.
No prostě hra jak má být – spousta přemýšlení, běhání, zmatků a vzrušení – to bylo dnešní den obzvláště potřeba.
A pozadu nezůstal ani Teo se čtvrtým programem, když v nedalekém lesíku vybudoval v podstatě obří plán Osadníků – a tak všichni opět běhají, hází kostkou a taktizují. Odpoledne se opravdu vydařilo – i když holky v kuchyni mají asi jiný názor, protože špagety stydnou a oddíl nikde, no ale co se dá dělat. Nakonec nebyl tak studené a slepené, jak holky otráveně vyhrožovali a my se s plným břichem dostali až do posledního programu nejen tohoto dne ale i tábora.
Jak už jsem dříve naznačoval, akce je „pekáčským“ slengem označovaná jako „barák“. Ale o co vlastně šlo:

Na nedalekém hradě Garstangu je sjezd čarodějů – který ovšem nabral spád, jaký nikdo nečekal, čarodějové jsou zrazeni nepřátelům a probíhají tam kruté boje. V nastalém zmatku mizí Ciri a družiny se pouští do hledání starého proroctví o Starší krvi… Proroctví vysvětluje proč je Ciri tak pronásledována a žádaná. Družiny tedy prochází nebezpečnými chodbami temného hradu a indícii po indiícii se blíží k tajemnému rozuzlení.
Po opuštění hradu jsou svědky drsného boje mezi Geraltem, který bojuje o Ciri, a zlým čarodějem Vilgefortzem. Geralt má již mnoho zranění a vypadá to s ním bledě. Ciri utíká na věž Racka a Geralt má to štěstí že je Yennefer teleportován do tajemného lesa Brokilonu, kde snad budou jeho těžká zranění časem vyléčena…
Sami vidíte že na jeden večer úkolů a zážitků dost a dost. Družina po družině odchází do hradu, zatímco se zbytkem se zpívá a zpívá a nikomu se nechce končit.
Lišky přicházejí s očima na vrch hlavy z výjevu na dámských záchodech, které si Áňa vybrala jako místo svého posledního odpočinku – Bája a Pipi klasicky litují že to neviděli. Vojta se pro změnu tahá s hlídačem o dveře tak až zlomí kliku a Jeleni ne a ne najít vlastní cestu do hradu. Prostě večer s tolika událostmi nemůžeme přece skončit v klasickém čase večerky i když ráno vstáváme brzy a i když mě programoví ubezpečovali že v deset je určitě po všem.
Tak v jedenáct vyháníme poslední zpěvuchtivé do postelí, dáváme krátkou radu kompletně ospalého PK a rychle zalézáme… Poslední celý táborový den je za námi, čeká nás poslední snění pod dřevěným stropem Švýcaráků, okořeněné dechem ostatních spoluspáčů… Dobrou noc, kamarádi.