10. den (středa 8. 8. 2001)

Po včerejším namáhavém dni jsme si trošku poleželi. Uvařili jsme si kakaí a dali k tomu, pro změnu, chleba s paštikou. Nohy nás ještě bolely a vůbec nebylo poznat, že jsme spali. Počasí stálo za skok z nuseláku. Jo, protivítr dokáže pěkně otrávit náladu a když k tomu Mládě navíc píchl a já jel více či méně taky po ráfku, chystali jsme si smyčku. V Pockau jsme opravovali, a přestože jsme byli na cestě necelou hodinu, už nám chyběl dech. Z mětečka se jelo směrem na Wolkenstein aodtud jsme pokračovali na Geyer. Mělo to bejt kratší, ale prda leda. Než jsme dojeli do města, projeli jsme si 2 setsakra pořádný střechy. V Geyeru se dala svačinka. Půl bochníku chleba, sardinky, paštika a jablko. Já pak ještě doběhl koupit chleba. Oba jsme si mysleli, že dnes už neuvidíme kopečky, ale opt vedle. Od nměstí vedl jeden opravdu �K� kopec, a pak se jelo do Aue. Ač je to k nevíře, než se tam dojelo, málem jsme sahali do nebe. Město bylo pod námi a před námi se rozprostíral nádherný rozhled. Samý kopce a údolí. Nestát to tolik sil a potu, nemělo by to žádnou chybu. V Aue jsme dali vodu a zmrzlinu. Závěr dnešního dne však byl neuvěřitelný. Jelo se nádherným údolím nejméně 30 km. Tyto kilometry ubejvaly opravdu pekelně rychle. Chvíli nám trvalo než jsme našli místo na spaní. K večeři jsme si chtěli udělat těstoviny s rajskou omáčkou, ale jakmile jsme měli osolenou vodu na vařičích, rozbil se nám zapalovač. Těžko si představit, co nám asi probíhalo hlavami. To zoufalství se prostě nedá popsat. Když tu náhle co se děje, divný hukot k houští spěje. Mašina a na ní kuřák, který nás zachránil. Každej dal velkej ešus těstovin. Napsali jsme SMS a šli spát. Tento den se najelo 111 km.