XVI. táborový den - pondělí

Pro ty starší byla pak typická otázka: „chtěl/a bys do pracovního kruhu a čím můžeš přispět“. Opravdu zajímavé odpovědi.
Občas jsem překvapen některými otázkami, které svědčí o nevšední všímavosti tazatelů a jsou opravdu na tělo. Například otázka na jednoho nejmenovaného od Pepína: „jak to, že když tě poprosí nějaká holka o cokoliv, tak že okamžitě pádíš to splnit a když tě poprosí kdokoliv z kluků, tak má smůlu?“ – no co na tohle odpovědět?
Stejně se nestihli vystřídat ještě úplně všichni, takže to vypadá ještě do konce tábora na třetí kolo tohoto oblíbeného programu :).
Barmský most byl využit hned po aréně k focení družin z výšky a to v různých tvarech, opravdu zajímavé podívání.
Odpolední program byl ve znamení kolové cesty za měsíci – ty se vyskytovaly po asfaltkách v blízkosti tábora i Řečice a v okolí ukrývaly šifrované zprávy. Opět jsem se přesvědčil že oddíl jezdí na kolech jako neukázněná banda gangsterů, protože Pepa málem sešrotoval paní na pinckovi, která udělala tu chybu, že se vyskytla na trase mezi táborem a měsícem. Ještě že vše dobře dopadlo a gangster přistál v příkopě bez úhony. Ale soptil jsem dost, protože volat po třetí domů mamince že ten jejich uličník je zase v obvazech by se mi opravdu nechtělo. Však taky klopil uši a odkýval naprosto všechno.
Družiny se z cest za měsíci vrátili až značně pozdě a ještě musely získanou zprávu vyluštit a přepsat na láhve s džinem. Džina potom přemístil Sebastian pomocí kouzel do lektvaru každé družiny.
Možná se divíte, proč se Sebastian po tom nočním prozrazujícím fiasku opět objevuje v našem táborovém životě, ale Rilian se za něj zaručil a i když měl oddíl pochybnosti o jeho poctivosti, už nic nenamítá. Proč by pro nás měl chtít Seb něco špatného, že?

Po rychlé a pozdní svačině se vyrazilo na lakros. Jen Máčka byla nějaká špatně vypadající, tak jsem ji i přes její protesty poslal oddechnout do stanu. Vydírán tím, že sama ve stanu nezůstane, jsem byl pak nucen číst asi hodinu Narnijské příběhy. Takže vidíte, že z lakrosu toho opravdu moc vědět nemohu – natož pak výsledky. Ale popravdě mi to moc nevadilo – rád jsem si připomněl narnijské legendy.

A máme tu večer a s ním i CASÍNO (najednou je Máčce už dobře - zajímavý). Na louce před kuchyní byly rozestavěny stoly s překrásnými ubrusy, na nichž byly umístěny karty, rulety, kostky a prostě vše, co do správného casína patří. Obsluha samozřejmě v košilích a kravatách – pozadu nezůstal ovšem žádný návštěvník tohoto podniku. Takže podobně jako loni na táborovém plese se ze stanů vynořily postavy patřící spíš opět na módní mola a do sálů osvícených křišťálovými lustry – no prostě kamkoliv jen ne na louku uprostřed lesů.
Vklad do hry se dal získat buď proměněním získaných stopařů – oddílové měny, za které se dají koupit Narnijské karty – a nebo za směnku. Směnka byla takovou specialitkou – člověk uvedl své jméno a pak co je ochoten po předložení této směnky udělat – např. po zbytek tábora umývat ešusy nebo nosit týden do školy předložiteli této směnky svačinu atd. Dle náročnosti tohoto úkolu dával bankéř také patřičné sumy.
Směnky byly na konec této akce vydraženy – mají platnost celý rok!!!

Zajímavou atrakcí byl také DŽUBOX – dorazil Mládě se svým autíčkem polepeným spoustou seznamů písní a kdo chtěl jakoukoliv zahrát, tak za určitý poplatek se v minutě rozezněla po herně – pohled na Mládětovo auto blikající různými pestrobarevnými světýlky (za které by byla určitě vděčná každá policejní silniční kontrola) byl vskutku zajímavý – jen já měl trochu pocit jestli na táboře už to není trochu moc, ale když se jedná o ojedinělou akci, tak je to snad omluvitelné. A hlavně zbytek týmu se mnou tento názor nesdílel.
Nechybělo ani občerstvení a to pořádné, takže číšník Atrei se pořádně naběhal a já jen doufám, že následující den se zase nenaběhá oddíl.
No pařilo se tak do půl jedenácté a aby náhodou nebyl oddíl moc odpočatý, svolal je Aslan na noční akci. Vyrazili na kolech na louku nad táborem, kde ze čtyř směrů vytryskla Aslanova světla – tam se potom skrývala zpráva, kterou jsme museli dohromady získat. Poselství bylo poté předáváno pomocí zažehnutí majáků v různých částech louky a na úplném konci byla stvořena silice – kouzelný lektvar, který v minutě vyléčí každé zranění.
Brzy bude potřeba, protože nám Aslan vzkázal: „Připravte se k boji o Narnii, sešikujte svá vojska, čas již brzy nadejde!“.
No, a pak rychle do pelechu, protože po půlnoci již slušné děti dávno spí – no vlastně, tak proč by tedy spaly ty naše, že? Však v úterý (které už vlastně je) bude času na prospání dost a dost… to budou koukat…

Koukám, že jak nejsem omezen elektrickým proudem a táborovým časem, tak se dokážu pěkně rozepsat – jen omluva za fotky – ty budou k tomuto článečku až zítra – foťák je na táboře… - ale o to jich bude víc.