Den V. asi tak do 12:00

Po rozcvičce a snídani (výjimečně si nepamatuji, co k ní bylo) přišel do jídelny nějaký major O’Harry, který nám začal vyprávět o jednom svém předku, který hodně vynikal v pozorování svého okolí a měl skvělou paměť. Byl tak slavný, že je po něm pojmenována jedna hra. Kdopak to byl? Orloj uhodl první – Kim. A nás teď čeká jeho stopařská cesta.
Nejdřív měly družiny za úkol vyslechnout dva vojáky (podle mě měli dost upito), kteří hráli slovní fotbal a najít v jejich hře zašifrovaný cíl naší cesty. To se nakonec podařilo, takže jsme vyrazili.
Každá družina dostala peníze na nákup podle počtu svých členů a potom oddíl vyrazil do Železné rudy, z povzdálí následován pracákem.
V Železné rudě jsme nakoupili, nicméně jsem zjistili, že autobus, kterým jsme se chtěli vydat nejede – takže jsme trochu pozměnili cíl a vydali se k jezeru Laka – podle některých na nejkrásnější místo Šumavy. Nejdřív PK, o několik minut později vyrazil i oddíl. První zastávka byla v lese za Železnou rudou. Nejdříve měl Miky kontrolní otázky ne některé jednotlivce, jestli si po cestě všimli nějakých cedulí, nebo jakou barvy měla turistická značka, kterou jsme minuli a potom měly družiny první úkol. Čtyři lidí, zatčení za pašeráctví, mají někde na těle pravděpodobně ukryto pár sněhulek (to jsou ty bonbóny). Úkolem družin bylo objevit jich za tři minuty co nejvíc. Všechny družiny našly asi tak polovinu všech sněhulek. Zvláštní bylo, že tu v Teově dlani nenašla ani jedna družina, ale do bot se mu díval každý (A to, podle Teovy výpovědi, chtělo pořádnou odvahu!)
Po této pauze jsme se vydali dál. Šli jsme bahnem, sněhem, kolem krásných stromů i stromů, vylámaných vichřicí a kolem skvělého stroje jménem TIMBERJACK. Tady PK přidal do kroku při představě toho, co by se asi stalo, kdyby v Timberjackovi náhodou zůstaly klíče a oddíl, jdoucí za námi to zjistil. Nic se ale nestalo, takže jsme si po chvíli kecli na vysluněný okraj cesty a major O´Harry měl další otázky. Nevím jak je to možné, ale nikdo si nevšiml názvu Timberjack…

Víc až zítra, čtenáři. Nechtěla bych zítra od Goofyho mamky schytat další pětku ze španělštiny... :-)