5. den - středa

Ale druhý program, ten už stál za vidění. Družiny nakoupily po krátkém smlouvání otroky, kteří měli být vycvičení k boji. Bylo nutné trénovat všechny jejich vlastnosti, ale háček byl v tom, že družiny musely absolvovat výcvik s nimi. A tak pořád dokola zdolávaly překážkové dráhy, jezdily na kolech, plavaly (v oblečení). A jejich otrok s každou další zkušeností a tréninkem posiloval zbraně, měnil pásky, získával válečné malování atd. Prostě vorvávačka jako vyšitá. Vedle únavy a pár škrábanců nám přibyla spousta mokrého oblečení na hangáru. Oběd byl odměnou, protože rajská byla vyvedená, jen to hovězí maso asi opravdu potřebuje tlakový hrnec (marně přemýšlím jak napsat papiňák :)).

Na konci poledního klidu jsme se přes všeobecné brblání vyfotili na pohledy, které snad do konce týdne budou a příští týden snad donutím členy je rozeslat – snad.

Třetí program byla opravdu pohodovka a tak se chodilo po okolí, navštěvovalo se známé osobnosti a získávalo se od nich informace o cestě do Atlantidy. Samozřejmě to nebylo zadarmo a tak u Heleny Růžičkové se jedly rohlíky, Michael Jackson učil ostatní tančit, Rocky s nimi zase boxoval, prostě pohodové odpoledne :).

Čtvrtý program pokračovaly dodělávky, ale to jen tak na oko, protože PK chystal pro Svojsíkovy hochy nad lesem na poli překvapení týkající se zdravovědy – bouračka mého pežotka s nešikovným cyklistou – Adamem.

Nutno uznat, že kluci byli tentokrát o poznání lepší, protože holky zabily řidiče Pudila okamžitě – úplně zapomněly, že by mohl mít poraněnou páteř a klimbaly mu s hlavou jedna radost. Kluci byli docela precizní, až na to, že si sice všimli pneumotoraxu, který byl dobře skrytý, ale otevřené zlomeniny na Ádově noze v kraťasích si všimli až hodně pozdě a také záchranku volali až o 7 minut déle. Ale dobrý, opravdu dobrý. Snad své znalosti nebudou muset nikdy zúročit.

Večeře opravdu netypická – chléb se sádlem a cibulí – byl jsem překvapen kolik holek se výborně nabaštilo. Večerní program je volný, tak si snad oddíl řádně odpočine do dalších táborových dnů.

P.S. zpětně se omlouvám za hrubky, překlepy, atd., ale jednak jsou články psány buď dost pozdě večer nebo brzy ráno. A z důvodu šetření baterie v notebooku si je po sobě ani nečtu, což je samozřejmě chyba. Snad přimhouříte oko.