II. táborový den

Kupodivu předbudíčkovský neklid se nekonal a většina vstávala až po Tesákově zpěvu a hraní na kytaru.

Rozcvička jako malovaná v záři slunce na louce nad tábořištěm dodala všem pomačkaným xichtíkům svěžejší barvu a při snídani už nebylo slyšet vlastního slova v čilém ranním ruchu.
Ranní nástup byl s tradičním vysvětlením pravidel při vztyčování a snímání vlajky. Dělá mi trochu problémy uvědomit si, že je někdo na táboře poprvé a neví, jak to tady chodí – ale snad to zvládneme.

První program byl ještě věnován dodělávkám, a tak se uklízelo tábořiště, zkulturňoval táborový kruh, vyřizovala dokumentace, prostě aby vše bylo tak, jak má být.

Ale už v druhém se jednotlivci překonávali v tom, kdo vydrží stát déle na jedné noze na kůlu – jednalo se totiž o jednu ze Zaklínačských zkoušek. Absolutním vítězem se stala Míša, která spadla asi o sekundu později než Maky. Nebyla to taková sranda, jak se zpočátku zdálo – někteří vypadali, jako by vyháněli zlé duchy nebo se snažili uhranout trávu pod sebou.

Oběd zvládla Žofka za podpory služby skvěle i bez Mikyho, který si dnes „odskočil“ a vrátí se až večer. Musíme přece Žofku pořádně otestovat. Ale zatím se holka drží skvěle, jen na ni musím dohlížet, ať nedělá všechno sama a zapojí taky službu. I když každý ví že v 90% je heslo „urob si sám“ jednodušší a stojí to méně rozčilování. Ale ona se to velení Žofka naučí – minimálně u večeře jí to šlo skvěle – když tam měla vlastní sestru :) – ale to trochu přeháním, byla na ni hodná jako na ostatní, jak jinak :).

Po docela aktivním poledním klidu (čtení, kecání, bedmington) následovaly zaklínačské scénky – ovšem trochu upravené – nesměly se v nich vyskytovat žádná konkrétní jména ani místa. A tak to byl samý Pepíček, Mařenka a Domažlice. Význam těchto krycích jmen byl potom předmětem hádání a typování ostatních družin. Tady se ukázalo jakou má kdo paměť na minulé hry a i docházku na výpravách.

Po svačině – díky vlčatům za zbylé buchty – byl první trénink v lakrosu. Někomu se chytání do síťky a nahrávky dařily hned, jiný měl lakrosku spíš jako plácačku a byl rád, když letící tenisák alespoň tečoval, ale nasazení bylo takové, že ani večerní deštík nikoho nezahnal do stanů.

Obložený chleba, se zbytky polévky od oběda chutnal všem a nikdo kupodivu nebrblal a i hygiena a večerní nástup proběhly v klidu a docela rekordním čase. Ještě jsme udělali rychlou kontrolu stanů a sladkostí a už se frčelo do týpí na večerní program. Ještě se musím zmínit že zásoby sladkostí jsou tento rok dost slabé – to bude asi tím že jsem je zapomněl napsat do táborového oznamu :).

Při praskajícím ohni vyhlásil Císko výsledky celoročního snažení při oddílovém bodování. Nejpilnějším z oddílu se ukázala Bája, která o jedno políčko trumfla i Pavlínku a třetí místo obsadil Vojta – moc gratulujeme. Všichni obdrželi nějaký ten hadřík (či batoh) na sebe – dokonce nás zasponzorovala i Jenefer :))).

Ale celý večer jsme netrávili v teple a pohodě suchého týpí. Oddíl vyrazil do lesa za vědmou, která uměla odpovídat na jejich dotazy ohledně Ciri. Potřebujeme totiž zjistit, kde se nachází – to kdyby si někdo nepamatoval.

Ale u vědmy to nechodí tak, že tam prostě zaklepete, pozdravíte, zeptáte se a pak naschle. Vědma byla chráněna kruhem stráží, kteří nemilosrdně svítili všude, kde jen slyšeli pohyb. Bylo tedy třeba se připlížit co nejblíž, svou otázku napsat do papírku na šišku a zkusit ji prohodit do kruhu k vědmě a pak už jen čekat, jestli byla otázka doručena. Lesem potom zazněla odpověď typu: „Lišky, pětka, ano!“

I když tahle odpověď zazněla asi pouze jednou, protože Lištičkám se zrovna moc nedařilo. Úspěšnější v plížení byli určitě Rysi a Veverky. No někomu chvíli trvalo než pochopil, že s reflexní bundou tady moc štěstí nenadělá. Ale měnit si oblečení napadlo jen málokoho.
Akce byla ukončena v deset, hlídku převzali Pávi obohaceni o Lakyho, který nahradil Míšu – opět bolesti a motání hlavy – její tradiční problémy. Budeme doufat, že se to brzy spraví.

Jinak na tábořišti klid a absolutní pohoda. Všechny moc pozdravujeme!!!