9. a 10. den

9. den - středa 14. 8. 2002

Budíček i snídaně byla v obvyklých časech, akorát jsme si dali maďarskej chleba, slovenský máslo a dánskou marmeládu. Mezinárodní stravování. Po jídle a sbalení jsme vyrazili směr Košice, kde bylo prioritním úkolem zkontaktovat rodiny, od kterých jsme bez spojení již několik dní. V Košicích pršelo a tak jsme se schovali do takového krytého prostoru, kde stálo mimo jiné i několik veksláků, kteří bez zábran vytahovali a zase schovávali štosy bankovek. Zajímavej pohled. V informačním centru jsme zjistili kde je tu internet a tak jsme vyrazili kousek po hlavní třídě dál a NET zdárně našli. Zamkli si kola k sobě tak abychom na ně viděli a šli dovnitř. První adresa byla samozřejmě ventilačka a pak jsme rozesílali SMSky na to málo telefonů na které jsme věděli čísla. Zjistili jsme si počasí na Slovensko a zjistili že má až do konce týdne pršet a tak jsme z toho nebyli moc nadšení, protože to neměli bejt přeháňky který se daj ještě zkousnout ale trvalej déšť, což je dost na prd. Zajeli jsem se schovat na vlakové nádraží a já jen tak zkusmo šel zjistit co by stál vlak do republiky a jestli by nás vzali i s kolama. V baťožinovém úseku mi ale řekli že kvůli záplavám v ČR se žádné baťožiny nemůžou posílat. Já na ně vyvalil oči jaký povodně maj na mysli, že my vůbec nic nevíme a tak mi strčili pod nos noviny a fotky zaplavené Prahy a jiných českých měst mi docela rozklepaly nohy. Nádražačky ještě barvitě líčili co je ke pod vodou a musím říci že to moc příjemný zjištění nebylo. Vrátil jsem se tedy do hlavní haly nádraží, kde čekala u kol Pubu a přetlumočil to, co jsem se právě dozvěděl. Koupili jsme si hned noviny a nevěřícně zírali na zprávy z ČR. Tato skutečnost nás utvrdila v tom že opravdu radši pojedeme vlakem, zvláště když deště se přesunují, i když s menší intenzitou, na Slovensko. Koupili jsme si teda jízdenky a sundali bágle s kol a ty jsem odvezl na odbavení. Pak jsme zašli do restaurace na smažák, schovali věci do úschovny a vyrazili do Košických ulic utratit poslední peníze. Já jsem měl koupenou slovenskou telefonní kartu a tak jsme každej zavolali domů že jedeme vlakem. V Košických ulicích jsme navštívili několik památek, včetně kostela, vyhlídkové věže, cukrárny sportovních prodejen a skončili v jedné z místních pizzerií. Pubu si dala pizzu a já lasagne. Oba jsme si moc a moc pochutnali. Chuť nám ale trochu kazilo prostředí kde jsme seděli, protože v těsné blízkosti mělo akci jakési rádio a tak tam bylo pár lidí a spousta cigánů, kteří po sobě furt řvali a nebylo to moc příjemné. Navíc tam barvili vlasy na modro a stříbrno a žluto a tak chodil každej zmalovanej no zkrátka bylo tam moc rušivejch elementů. Tak jsme se najedli a šli raději zpět na nádraží. Tam jsme si v úschovně vyzvedli baťohy, koupili jídlo na cestu a pro velikou radost Pubu i půlku melounu, kterej chtěla už v Maďarsku uzmout někde na poli, na což jsem nepřistoupil. Naskládali jsme se horkotěžko do vlaku, já se ještě šel přesvědčit jestli máme naložená i kola a vyrazili jsme. Dokud bylo světli, tak jsme sledovali ze zvyku trasu jízdy na mapě a Pubu se těšila že uvidí Tatry alespoň z okénka vlaku. Jenže bylo škaredě a hory byly schované v mracích. Ve Spišské nové vsi k nám přistoupili dva češi a tak jsme chvíli komunikovali a já si od nich půjčil noviny, protože jsem prahl po jakýchkoliv zprávách od nás. A tak jsem za cestu přečetl dvoje slovenský noviny a MF Dnes. Na hranicích nás pečlivě zkontrolovali a ve 2. 19 hodin ráno jsme vystupovali na Olomouckém nádraží. Cestou jsme ještě v půl jedný ráno oslavili frukem moje narozeniny. Dneska to je totiž už hroznejch 28 let co jsem na světě. Hrůza, ani se mi to nechtělo psát. No co se dá dělat. V Olomouci jsme ještě peróně zkontrolovali jak nám vykládají kola a šli do haly dospat do rána. Schovali jsme se do rožku za prodejnu s pečivem, která otvírala už o pěti ráno a tak jsme se moc nevyspali. Za dnešek jsme jeli jen kousek ke Košicím a to bylo 17 km.

10. den - čtvrtek 15. 8. 2002

Ráno jsme se nasnídali, já šel vyzvednout kola, na které jsme si nabalili zpět bágly a po snězení melouna, který jsme neměli kam dát jsme vyrazili směr NMNM. Cestou jsme se ještě rozmýšleli, jestli se pojedeme podívat za oddílem na Maštale, nebo pojedem rovnou do Města. Zvítězila nakonec druhá varianta s tím, že se tam zajedeme mrknou druhý den odpoledne. Cestou z Olomouce dost foukalo proti a ještě k tomu jsme někde zakufrovali a motali se po takovejch mrňavejch silničkách ale i tak jsme šťastně dorazili přes Mohelnici, Moravskou Třebovou, Svitavy a Poličku domů. Cestou jsme se zastavili v Arboretu v Bílé Lhotě , což je cca 8 km od Bouzova, kde jsme si při jeho prohlídce odpočinuli. Vejšlap z Jimramova na Koníkov jsme jeli už jen z posledních sil a s vidinou, že jedeme do maršovské Romantiky na večeři. Tam jsme dorazili kolem šesté a dali si kuřecí plátek s hermelínem a ananasem a hranolkama. Já měl ještě česnečku. Na podobné rozšupování jako jsme měli loni s Pizzim jsme neměli moc času protože jsem chtěl stihnout zprávy. A tak jsme se najedli, pokecali s mým šéfem z práce kterej přišel s děckama na limču a jeli domů. Dneska jsme našlapali po vlastech českých 135 km.
Takže jestli jsem to dobře spočítal tak by jsme měli mít najeto celkem 1052 km.
Zapisoval Mládě