MUTABOR

Za dávných a dávných časů žil v Persii ztepilý mladý šáh Šámsaddín. Vládl moudře a proto si ho jeho poddaní vážili a měli ho rádi. Měl pouze jediného nepřítele – Kašenora. Krutého, lstivého čaroděje, který by na Šámsaddínově trůnu nejraději viděl sám sebe. Usilovně proto přemýšlel, jak by se Šámsaddína zbavil. Kudy chodil, tudy na to myslel, stále dokola rozvazoval a zase zavazoval svůj veliký, bohatě zdobený turban, který nikdy nesundával. Až jednoho dne vymyslel plán.

Šáh měl zálibu ve starožitnostech a vůbec všech hezkých věcech, a tak ve svém paláci často přijímal kupce z různých končin světa. Kašenor se rozhodl zneužít Šámsaddínovu zálibu.
Převlékl se za kupce a přišel k šáhovi. Nabídl mu drahocennou dózu, když ji šáh otevřel, našel v ní černý prášek a jakýsi papír. „Co je to?“ zeptal se. „Ani nevím. Našel jsi to ty, můj pane, jeto tedy tvé.“ odpověděl Kašenor. Na papíře stálo: „ Ó člověče, který přečteš tato slova, věz, že se ti dostalo veliké milosti a moci. Přivoníš-li k černému prášku a vyslovíš-li slovo MUTABOR, rázem se proměníš v živočicha, jakého si budeš přát, a porozumíš zvířecí řeči. Budeš-li se chtít opět proměnit v člověka, stačí, když se třikrát za sebou ukloníš k východu a řekneš MUTABOR. Budeš-li mít zvířecí podobu, nesmíš se však zasmát. Učiníš-li tak, zapomeneš kouzelné slůvko a už se ti nikdy nepodaří proměnit se zpátky v člověka.“

Hned Šámsaddín prášek vyzkoušel. „MUTABOR!“ Proměnil se v krásného bílého čápa. Kašenor ale čekal na tuto chvíli a schválně se začal tak šklebit a pitvořit, až šáha rozesmál. Jeho lest se zdařila. Zoufalý Šámsaddín, který byl proměněný v čápa, vzlétl nad střechy svého paláce a letěl k Mecce, kde chtěl vyhledat pomoc.
Slunce se chýlilo k západu a unavený Šámsaddín se shoval na noc ve zříceninách starého chrámu. Když tu náhle slyší žalostný pláč. V tmavém koutě spatřil pár velikých žlutých očí. Byla tam sova. „Jsem princezna Naja. Čaroděj Kašenor mě žádal o ruku, ale já odmítla. To ho tak rozzuřilo, že mi přísahal pomstu. Dal mi vypít kouzelný nápoj, po kterém jsem se proměnila v sovu. Zůstanu sovou tak dlouho, dokud se nenajde někdo, kdo by se se mnou oženil v této podobě“ plakala.
„Věřila bys, že i já jsem obětí zlého Kašenora? Řekl Šámsaddín a vyprávěl princezně sově svůj příběh.
„Mohli bychom se o něco pokusit,“ řekla sova. „Kašenor tu jednou v měsíci v jedné síni hoduje s ostatními čaroději a chlubí se svými zlými skutky. Možná že až se bude chlubit Kašenor, řekne i to kouzelné slůvko a vy se zbavíte ptačí podoby.“
Šámsaddín byl sově tak vděčný, že slíbil: „Pokud to vyjde, slibuji ti, že si tě vezmu za ženu!“

Sova ho dovedla úzkou chodbou k otvoru, odkud mohli tajně sledovat sněm čarodějů.
Zanedlouho se čarodějové objevili a jeden přes druhého se vychloubali svými zlými skutky. Když se ke slovu dostal Kašenor, naparoval se, jak šáhovi vytřel zrak a sám se dostal na jeho trůn. Když vyslovil slovo Mutabor, spadl Šámsaddínovi kámen ze srdce. „MUTABOR!“ zvolal a místo čápa tu najednou stál pohledný mladík a místo sovy půvabná dívka. Šámsaddín svého slibu ani na chvilku nezalitoval! Objímali se a líbali a vydali se do šáhova paláce. Lidé je vítali a společně s Šámsaddínem proradného Kašenora vyhnali. Potom žil šáh Šámsaddín s princeznou Najou šťastně až do smrti.