den čtvrtý

Protože už je to moc dlouho, moc si nepamatuju, co jsme dělali, tak jsem si takticky vzala poslední den, kde se toho zas tak moc nedělo :-) Chudáci ti ostatní… No… Ráno nás vzbudil Zdeny, myslím, že řekl, že rozcvička nebude a že se máme do půl hodiny sbalit. My Lišky jsme ješte tak 15 minut ležely ve spacácích, takže potom byly docela fofry… Sbalit, vynést Gemmy ven a potom uklízet. Náš pokoj byl chudáček zametanej celkem čtyřikrát, protože se to Zdenymu nelíbilo (to bylo tím blbým koštětem, jako:-)). No a jak si vedly ostatní družiny, to teda nevím… No, potom byla snídaně, pak se udělaly ješte úklidové čety společných místností, jako je třeba kuchyně a jídelna. Zatímco jsem já ješte uklízela kuchyň, venku probíhalo vyhlášení. Skončily jsme na třetím místě (my totiž nechceme vyhrávat na začátku roku, víte, to bylo schválně!!!), ale ještě není nic ztraceno, čeká nás poslední rozhodující cesta za indiánským pokladem!

Družiny vyrážely s několikaminutovým odstupen podle pořadí, takže jsme jako třetí vyrazily na cestu směrem, tuším, Radešínská Svratka. Asi jo. U tří travnatých hriští jsme přešly přes most a šly proti proudu řeky a pořádně jsme se rozhlížely, abychom našly vsechna ptačí pírka do indiánské čelenky. Nejdřív jsme se prodíraly křovinami, jenže potom jsme si řekly, že když půjdem takhle po šnečkovsku, tak nám stejně žádný pírka nepomůžou. Tak jsme se na to teda vykašlaly a náš konečný počet pírek byl 4. To ale nebylo všechno! Přece nebude zavěrečná cesta jen o chůzi a čučení na zem! Po cestě jsme potkávaly indiánské náčelníky a Ti nám dávali různé úkoly. Tuším, že tam byly tyto: Poznat, který indián byl na mapě pokladu; přiřadit obrázek ke správnému měsíci a… tak různě:-)

Po tom dlouhém putování (teda, nebylo zas tak dlouhé, ale musím říct, že moje družina byla už dost unavená) jsme tedy došly na konec cesty, kde na nás čekaly další dvě družiny. Vzápětí dorazili i poslední Jeleni, tak jsme společně šli za indiánem - strážcem pokladu. Nevím, jak je to možné, ale byl hodně moc podobný Piškotovi, možná i trochu povahou:-) Přišli jsme tam a on: „U? Uhuhugugu!“ No, nakonec pochopil, že jsme Češi, a tak jsme se nějak domluvili. Když zjistil, že chceme poklad, prohlásil, že je prodavač suvenýrů a že si ho někdo najal, aby nám dělal indiána. No, když jsme na jeho pokyn skočili ze skály (byla nízká), tak nás dovedl k pouzdru na kytaru, nebo na co, kde měl vyskládány svoje suvenýry. No, nakonec jsme všichni dohromady koupili takovou sošku (podle mého názoru byla pěkně ošklivá:-)). Potom se tam zčistajasna objevil Wolf. Řekl, že jsme sošku vybrali dobře, ale že tahle expedice byla podvod, protože chtěl zjistit, jak jsme dobrý. To naštve, co?! :-)

No a potom už se šlo jenom pohromadě domů. Jak to probíhalo, to nevím, protože jsem šla s Aňou do Radňovic. Doufám, že příští expedice bude alespoň pravá:-)