12. táborový den - pátek

Hned po nástupu se holky vyblbnuly s Eliškou na jejich drobných hříčkách a hned potom následovala táborová anketa a hlavně závěrečné herní hodnocení. Vyhrály Červené skautky, následovány Delfíny a poté Bizony. Výherce si mohl vybrat svou cenu – která tedy musela předem projít komisí. Protože přespání na létajícím koberci komisí neprošlo, vybraly si vítězky přespání v paláci, což se jim poslední táborovou noc také splnilo. Ostatní toužily buď pomalovat komisi nebo přespat pod širákem.

Protože byl před obědem ještě čas a slibovaná horská dráha (program na přání) ještě nefungovala tak jak měla (na Makyiných zádech jsou pozůstatky první testovací jízdy ještě teď), rozjela se švihadlová šou a skákalo se jako o život.
Naštěstí se dráha rozjela hned odpoledne a tak holky nebyly ochuzeny o nevšední zážitky. V tom největším vedru se jezdilo z kopce a každý velice rychle projezdil svých 5 jízdenek a to značilo čas jít se mýt v teplé vodě, ať se rodiče neleknou.
Po postupném odchodu dětí do sprchy byl prostor pro rovery, aby provedli zatěžkávací zkoušku tohoto díla. Skluzavka dostala pořádné kapky, o které jsme se zasadil střídavě všichni. Neuvěřitelné jízdy předváděla hlavně Áňa a také Čegi s Maky, třeba při párových jízdách.
Ale každé radosti je jednou konec, takže jsme rychle vyklidili pole a dostavili se do srubu na radu. Bylo potřeba zařídit ještě spoustu věcí před nájezdem rodičů, takže jsme si rozdělili úkoly a šlo se pracovat.

První rodiče dorazili přesně v 17:00 a potom už to byly průvody a průvody.
V průběhu návštěv jsme ještě dopřipravovali večerní oheň, hráli ringo a vykládali s rodiči, prostě pohoda. Až do doby, než začala společná hra s rodiči – zopakovali jsme etapu z pohádky Uplakaná princezna. A tak milé rodičovstvo a návštěvy lovili ryby z Bobrůvky, nosili je na trh a smlouvali s Áňou a Maky o výkupní ceně. Za utržené penízky se nakupovalo vstupné na pár desítek sekund k smutné princezně, kterou se všichni snažili rozesmát. Čegiino štěstí, že se směje stejně jako když brečí :))). Ale co vím, tak v této disciplíně kralovala paní Nečasová s malým Honzíkem.

Večerní nástup proběhl tak jak měl, ne jako včera, kdy jsem šel v dobré víře pomoci vlajkové četě se zaseknutou vlajkou a strhnul ji dolů i s lankem (ale elegantně zachytil na předloktí), ve vší důstojnosti. No a potom už jen rychle vyčistit zuby a připravit se na večerní program.
Zpívalo se, vykládalo, ošetřovali jsme zraněné figuranty, oceňovali vůdce tábora a expresního a vytrvalého „pošťáka Dušana“, prostě závěrečný oheň.
Když se čas nachýlil, rozmístilo se celé ostazenstvo různě po stanech nebo širácích a nám se ráno naskýtal zajímavý pohled na probouzející se spáče. Mně osobně se nejvíce líbil pohled na babičku Tíťi vykukující ze stanu – prostě skauting pro všechny.

Noc byla krásně hvězdnatá, teplá a klidná. Poslední na tábořišti. To nám těch 14 dní rychle uteklo. Bude se někomu stýskat po svěžích ránech, večerních ohních, odpoledních osvěžení v řece…..? Mně tedy určitě. Myslím, že každá doba strávená v přírodě, obzvlášť takto těsně se zapíše do každého z nás a my i děti budeme vzpomínat i po letech. Není nic lepšího než tábor – a jaký jiný než skautský :). Děkujeme, že jste nám vaše poklady svěřili a důvěřovali nám, že se o ně dobře postaráme. A také děkujeme za super nasazení při hře a večerním ohni. Je radost spolupracovat s takovými rodiči! Hezký zbytek prázdnin Vám všem!