Stavění Zubíku a příjezd Berušek

Vzhledem k tomu, že stavění probíhalo o víkendu, ve kterém odjíždělo na tábor celé středisko (a každý jinam), byly obavy, jestli se vůbec tábor podaří s omezenými lidskými zdroji včas postavit, ale jak se ukázalo, byly tyto obavy zbytečné. A to díky spoustě rodičů, kteří dorazili pomoci, díky skupince od vlčat, kteří také mákli, Mejšovi, Tesis, Matýskovi, Mláděti a řadě dalších.

V podstatě byl tábor nahrubo postaven už v páteční večer, ale jak všichni víme, dodělávky zabírají nejvíce času. A tak se celý víkend trousili jednotliví členové táborového týmu a každý zařizoval to co spadá do jeho kompetence. Nakonec se vše stihlo a v nedělní odpoledne byl tábor připraven k přijmutí malých (i velkých) obyvatel, kteří zde hodlají strávit 14 dní pohody, pestrého programu a smíchu – společně s Petrem Panem, Wendy, Hookem a dalšími postavami z celotáborové hry.

Ale nastěhování neproběhlo úplně jednoduše, protože nejdříve se musely Berušky vlastními silami na tábořiště dopravit. Musím říct, že jsem byl opravdu překvapen, když jsem jel se skupinkou nejmladších – jak brialantně cestu zvládají a do toho ještě vykládají o zážitcích z prázdnin. Cestu zvládly všechny skupiny bez problémů, karambolů a jiných nepříjemností a to i přes obrovské vedro, které přes poledne panovalo.
Kola byla uklizena do hangáru a holky se rozprchly k obrovským zavazadlům, aby je nacpaly do stanů. Následovala krátká okružní procházka po tábořišti a poté seznamovačka, protože ne všichni se znali navzájem a s týmem táborových vedoucích.
A večer, když úmorné teplo polevilo se mohlo uskutečnit první setkání s Wendy, Petrem Panem a ostatními.

O půl desáté – v čase oficiální večerky, byl dost problém donutit ty malé živly – ještě neunavené táborovými dny, aby zmizely ve spacácích a v klidu vyslechli Wendino první večerní čtení. Nakonec se to úspěšně podařilo a táborové náměstíčko utichlo a vládu konečně převzala teplá letní noc.