16. den (úterý 14. 8. 2001)

Dnešní den je už dnem posledním. Probouzíme se kolem osmé hodiny do krásného srpnového dne. Nad námi jásající slunce a azurové nebe. Venku je příjemné teplo a my máme hlad. Proto si vaříme lečo se čtvrtkou chleba. V pohodě se balíme a jedeme na Dalešice, kde v obchodě nabíráme vodu. Nad námi přelétají stíhačky, což nám říká, že jsme blízko Náměště. Tady si opět bereme vodu a razíme směrem na Velkou Bíteš, kde dáváme ledňáka. S nostalgií si připomínáme minulé dny. Z Bítše jedeme na Křižanov a Pikárec. Ještě však nejedeme domů, ale chceme se stavit na Zubík, kde zrovna táboří Naděje, naši přátelé. Tam se chvíli bavíme, ale protože oni mají hlad a oběd stejně, loučíme se a jedeme ke klubovně. Tady to všechno začalo a končí. Nějaká paní nás vyfotila a my můžeme na slavnostní jídlo do Romantiky.
Ještě na Slovensku jsme se vsadili o útratu právě v této restauraci. Já tehdy tvrdil, že najedeme 2000 km a Mládě naopak 1850. No, já se trefil. Za 16 dní jsme najeli zhruba 2034 km a Mládě tedy platil. Dali jsme si na žízeň kofolu a objednali si česnečku. Zatím bylo potřeba další kofoly. Než se snědla česnečka a dopila kofola, přinesl nám číšník krůtí prsa s ananasem a hermelínem. K tomu jsme si přáli dvojité hranolky. Dostali jsme ty hranolky pouze jednou, ale to zase tak moc nevadilo. Já měl k tomu jídlu ještě salát, který Mládě odmítl. Když už jsme byli jako balíci, dali jsme si ještě horkou čokoládu s palačinkami, na nichž byla šlehačka a ovoce. Nakonec jsme si dali každej zmrzlinový pohár. Nutno dodat, že já pak funěl jako parní kotel a musel sem se na náměstí rozdejchat. Mládě si pak dal jídlo ještě doma a taky musel rozdejchávat. Poslední den si pro nás nachystal pouhých 73 km.