13. den (sobota 11. 8. 2001)

Ráno jsme vylezli docela ztuhlí, protože byla dost zima, že i já musel bejt celej ve spacáku. Ráno jsme si chtěli udělat polívku, ale zjistili jsme, že po včerejším svícení zapalovačem nám vypadl kamínek, a tak jsme neměli čím zapálit vařiče. Už jsme si mysleli, že budem po celý den jen o chlebu, ale naštěstí se kamínek nakonec našel a mohlo se tedy vesele vařit. Po jídle jsme se zabalili a vyjeli dál. Původně jsme chtěli jet po cyklostezce, ale protože potřebujeme vodu z benzínek, sjeli jsme u města Straubing na silnici a po ní se jelo furt dál až do Pasova. Cestou jse natankovali u benzínky vodu a zmrzlinu a jeli zase dál. Cesta byla velmi pěkná a chvílemi dokonce klesala. Nebylo tedy, že jsem valil v pohodě 40 km/hod. v Pasově jsme chtěli přejet hranice, ale silnice nás vyplivla na jinou stranu řeky a my museli čekat na Rakousko mnohem déle. Podle mapy jsme už měli být dávno v Rakousku, ale prd. Pak jsme sice zahlédli v dálce mostek, ale nedávali jsme mu žádnou význačnou roli. Až v bezprostřední blízkosti se uvidělo, že se jedná o pěší přechod a tudíž razítko nebylo. Nenadělalo se nic a pokračovalo se hlubokým údolím dál a dál. To se tak kocháme krajinou a ubíhajícími kilometry a najednou si cyklostezka klidně zmizí a nechá nás u toho špinavého potoka. Chvíli jsme na sebe vrhali udivené pohledy, ale Mládě si všiml převoznictví, které mělo ještě otevřeno. Zavíralo v 19. hodin, tj. za 10 minut. Za 50 šílenců se přejelo na druhou stranu a pokračovalo se dál. Síly už teda ani nemohly ubejvat, protože nám už pár kilásků chyběly, ale kopce nepolevily. Potvory. Naštěstí se objevila silnice do �nebes� a my jí hned využili. Po pár kilometrech se vyjelo u vesnice Haibach, kde jsme se hned utábořili. K véči byly těstoviny se svíčkovou omáčkou. Každej si dal, jak je teď pár dní zvykem plnej ešus jídla a jěště byl hlad. Dnes se najelo rekordních 167 km.