Ptačí chřipka

Jednoho krásného, už zasněženého večera, se o pěti hodinách měli sejít čtyři rádcové + zbytek. Co se ale hned nestalo? Všichni tam byli dřív, tak se taky začalo dřív a ne o pěti, jak se to původně plánovalo. Bylo to asi tak pět či deset minut, které by se jim na konci hodily.

Tak se teda rádcové sešli ještě s Teem. Následovala krátká přednáška o pár úkolech do družiny. Všem bylo jasný, že sem se nesešli jen kvůli tomu. Horkým favoritem bylo uklízení klubovny. Lenka, jeden z těch rádců, tento tip neustále nahlas vyslovovala, a tak co se nestalo. Lenka opravdu dostala na starost úklid klubovny, ale byl u toho malý dodatek, že to má udělat jindy.

Pak následovala otázka, která to začala: Teo se zeptal jestli rádcové dneska koukali na zprávy (bylo zrovna kousek po páté) a když všichni řekli, že ne, tak Teo řekl, že je to chyba, protože (což jste vlastní určitě sami ve zprávách viděli, protože takou událost by si nenechal jen tak někdo ujít), DO MĚSTA SE DOSTALA PTAČÍ CHŘIPKA!!!

Staří zkušení rádcové však zachovali klidnou hlavu, takže nedošlo k žádnému hysterickému jekotu tipu: „Všichni tu chcípnem.“ Ono to tam vlastně taky padlo, to ještě nevěděli, jaký to bude mít význam.

No to by ale nebyli oni, kdyby se do toho zase nemíchali a nepokusili se Město zachránit. Úkol byl prostý: donést sérum do každé domácnosti ve Městě. S vyvalenýma očima dál poslouchali instrukce: musí se dostat do vědecké laboratoře, která se náhodou nacházela poblíž (na Holubce, pár metrů od Býka, který se nacházel o patro výše než laboratoř). Měli se tam dostat a zajistit, aby se lék dostal do každé laboratoře. Dostali se tam autem, a že to bylo pohodlný - pět lidí a gem v jednom autíčku. Cestou do auta se neměli nadechnout. To se povedlo, ale bylo to stejně na prd, protože hned, jak z auta vylezli, tak se pěkně nadechli čerstvého vzdoušku. (Během cesty se ještě rádcové dozvěděli, že oni nebudou protilék roznášet, že ho jen dají Starostovi a ten to zajistí.) Tím se jim spustila dvouhodinovka – za dvě hodiny se musí vrátit pro sérum do laboratoře, jinak…

Rádcové teda nelenili a šli za vědcama. Příchod byl ale děsivý. Všichni tam leželi, ale neleželi tam jen tak. Leželi tam mrtví. Chřipka je dostala. Co teď? Naštěstí tam bylo už skoro připravené sérum, kterému chyběla jen jedna přísada, a naštěstí tam byl taky Teo, který věděl co dělat. (Stačilo propíchat dírky (vždy pět dírek) na jednotlivých atomech sloučeniny, které byly nakresleny na kartonu, a pak to položit na krabici, ve který byla svíčka (kalíšková, která neubývá) tak, aby světýlko, které pocházelo z tečky od A, překrývalo na stropě kartičku s písmenem A to samý s písmenem B, a zbývající dírky pak ukázaly na kartičky na stropě, na kterých byla čísla římská, arabská. Dát do kupy čísla římská, získali stranu knihy a dát do kupy čísla arabská, zjistili, kolikáté písmeno na té straně je to, které hledali.) A tak se přidala jedna přísada a měli tak půllitr séra. Stačilo jim vzít si vždy jednu molekulu do dvou hodin od vzatí si molekuly předešlé. Moc však nešetěili a brali to po miliónech (kolik je v jedné kapce vody s jarem molekul?).

Půllitr ale nemohl stačit pro celé město, tudíž když už se do toho pustili, museli vyrobit séra mnohem víc. K tomu potřebovali ještě 11 přísad + ta první, které fungovaly na stejném principu, jako přísada první. (Byly očíslované a z každé mohli získat dvě písmena, která měli poskládat za sebe podle čísel karet, které sháněli a tak by získali úplný lék na chorobu, nejen lék dočasný, který získají smícháním sloučenin.) Měli čas to půlnoci. Pak už by bylo pozdě. Našli po laboratoři jedenáct kartiček, které říkaly, kde jsou jednotlivé sloučeniny/indicie poschovávány, když se dva dlouho nemohli najít. První se ale záhy objevil pod stolem a s druhým nám pomohli Teo ještě se svým kamarádem Mírou, kterého si přivedl, aby mu neumřel. A jelikož nám moc nedůvěřovali, tak si chtěli poslední chvilky užít, a tak se opíjeli chemikáliemi válejícími se po laboratoři. A tak se stalo, že nám sebrali plastelínový kvádr, na kterém byla z každé strany šifra (rádcové vyluštili všechny až na jednu, stejně jim ale text nedával žádný smysl) a začal to ze srandy škubat až to celý rozškubal a hodil na zem. Teď rádcové nevěděli, jak asi mají najít tu poslední kartičku, která by jim řekla, kde se nachází sloučenina/indicie. Naštěstí tam byl Pepa. Ten sebral největší kus plastelíny, který tam byl a uvnitř bylo to, co tam tak dlouho hledali – kartička, která jim řekla, kde…

Takže vědět o všech místech, kde jsou indicie by bylo, ještě se ale museli indicie sehnat.

Bylo tam:

1. a asi nejslavnější: kanál u autobusáku – roura, kde se lezly kačáky vedoucí k bodu č.1. Tam holiny na nohy a šup do bodu č.2 – zatím pohoda. Z bodu 2 do bodu 3 už začalo přituhovat - toaleťáky po stěnách roury, špačci cigaret a bobani připlouvající z temnoty. A když se z bodu 3 šlo k bodu čtyři, zašontal Pepíno nohama po zemi a pak zvedl holiny a bylo. Točili to zpátky. Dál ani za nic. A to byli takový kousek od cíle… Museli se tam pak vrátit i s holkami. To už bylo pozdě v noci – lidi už spali…

2. Obálka, kterou mohli otevřít jen v jedoucím vlaku. V té bylo, že si na vlakové zastávce mají koupit Grenu a říct číšníkovi o indicii, který vůbec nevěděl, že tam nějakou má, ale odevzdal…

3. Dát někomu obálku na které bylo: V TÉTO OBÁLCE NENÍ ANTRAX, a nemoct k tomu nic říct. Pomohli dva mladí, ze kterých bylo cítit, že jsou to kuřáci. Nápisu si ani nevšimli.

4. Telefonní budka na rohu Tyršovy a Drobného(?). Jak tam dorazili sdělila jim budka potřebné informace.

5. Cihelský rybník – splav. Tam byly čtyři tobolky od tabletek typu magnesium… ve třech ale byly viry a jen jedna mohla být správná. Jeden špatný pokus v otevírání tobolek byl a ten se dal vyléčit přeskákáním hráze po jedné noze. Druhá volba byla správná a tak rádcové zamířili ke stromu bez kůry, u kterého byl koš a pod ním to bylo.

6. Kino Sin City Město Hříchu – na kartičce bylo toto plus čísla. Rádce napadlo, že to budou čísla, která určují písmena v komentáři na tento film a tak našli indicii pod borovicí naproti kina.

7. Borovice na náměstí.

8. Vodojem – hlídali tam stráže a museli jsme tam být jedině při výměně stráží tj. mezi 20:30 až 21:00. Chvíli tam rádcové běhali, protože vždy když se strážemi uviděli, dali stráž čelem vzad, ale to už i rádcové prchali čelem vzad, tak to byla taková menší vorva. Nakonec se však podařilo dostat se přes plot s ostnatým drátem a indicii dostat. Ne však bez odhalení, tak následovala ještě menší honička se strážemi. Ve spěchu si Pepíno roztrhl kalhoty o ostnatý plot.

9. (Tu si nepamatuji, pokud jich nebylo vlastně jen jedenáct.)

10. To byla ta, kterou rádcové našli v laboratoři.

11. Propadliště u viaduktu. Rádcové byli u obou, který jsou ve Městě. U žádného však nenašli indicii. U toho, který je blíž nemocnici bylo propadliště, protože se tam Pepa propadl do vody a u toho u učiliště, tam to bylo. Rádcové to ale nenašli. To od něj byli možná tak i metr. Možná po něm i šlapali. Nebýt té vrstvy betonu, která je od indicie dělila. Bylo to tam, kde potok vtéká pod most. Problém byl v tom, že nikdo neměl holinky, takže se tam nikomu nechtělo. Brian sice říkala, že by tam šla s botami, ale zase se vymlouvala na pavučiny, které tam všude byly. A tak tam indicie zůstala a pokud ji někdo neoddělal, je tam dodnes. Tím pádem rádcům chyběla dvě písmena, k tomu aby zjistili, co dokáže ptačí chřipku vyléčit. Třeba za to mohla zrovna ta dvě písmena. Třeba za to mohlo to, že rádcové nedávali A na A a B na B, jak se mělo, třeba za to mohla Lenka, která tvrdila, že nula, na kterou několikrát ukázalo světlo nepatří do čísel určujících stranu, ale určujících písmeno. Rádcové kluci se do této věci moc nemíchali a radši jen seděli a nechali tuto zodpovědnou a důležitou část na rádcích holkách.

Rádcové selhali, nepovedlo se jim zachránit město. Z písmen získaných z indicií vznikla úplná Blbost. Takže se nikdy nikdo nedoví, jaký je vlastně ten lék, který by město zachránil, dokud k tomu nesedne někdo chytřejší a nezjistí, co že to vlastně bylo za lék (jehličí). A jelikož rádcové selhali, nezbylo jim nic jiného, než se vrátit do klubovny a hrát osadníky, pít kofolu, jíst chipsy… nonstop!!! Až na Pepu, který šel radši spát a na Lenku, která sice dala nonstop, ale toho typu, že ležela na bedně a jednou za čas se zvedla a řekla že nespí. Ráno všichni sbalili a šli. Někteří dom, jiní hledat.

Epilog:

Tato akce měla kruté ztráty. Žárovka z baterky, která se rozlítla na silnici, kalhoty, Lenčina šmejdská baterka za 13 stovek a ještě pár tisíc mrtvých. Určitě jste viděli film 6. smysl, kde byl tento rozhovor, nebo aspoň takový nějaký:

„Kde jsou?“
„Všude. Oni neví, že jsou mrtví, myslí si, že jsou pořád živí.“
„…“

…
A nakonec rada na závěr, nikdy neříkejte slavnou větu „Všichni tu chcípnem!!!“ Ani ze srandy. Nevyplácí se to…