Venkovní tělocvična

Sice se změnilo prostředí, ale sraz zůstal stejný. To znamená, že jsme se sešli v sobotu v 13:50 u Běliska.
Původně jsme měli v oznamu napsáno, že máme mít na družinu minimálně jeden volejbalák. Všechny družiny si logicky míče nebrali, protože když se nejde do tělocvičny, nebudou potřeba. Jediné Lišky ale tahaly jeden fotbalový a dva volejbalové míče (jestli se ten Terčin dá počítat za míč).
Když už to vypadalo, že nikdo jiný nedorazí, vydali jsme se směr koupaliště. Cílová a taky jediná zastávka nás čekala v jakémsi lesíku.Tam jsme shodily batohy, bundy, kola, Lišky míče…no, prostě všechna zavazadla, která kdo měl. Císko si stoupl na pařez, aby na něj všichni viděli a pustil se do vysvětlování…
Na začátku jsme si Já a Nika měli vybrat lidi z oddílu a PK, kteří pak s námi hráli v teamu. Teamy se jmenovaly SAS (Teo, Eliška, Míra, Terka, Bája, Luděk, Červ, Zajda, Peťa Vojta a Vojta, pak možná ještě někdo) a Šestka (zbytek).
Nejprve jsme si v teamu rozdali hodnosti jako například plukovník, generál, atd…pak tu byli obyčejní vojáci.( podle Červa Nicotové). Čím vyšší hodnost, tím více bodů za to co udělal.
Naším hlavním úkolem bylo co nejvícekrát ukrást vlajku z kruhu druhého teamu. Druhý team se nám to samozřejmě snažil překazit a to buď tak, že nás chytli, ale to jen pokud jsme byli deset metrů od kruhu, jestliže jsme byli dál, mohli jsme s nimi bojovat v šátkovce. Když jsme je porazily jedním z těchto způsobů, musel se jít poražený oživit k Cískovi a to tak, že u něj čekal dvě minuty. Jestliže měl nějakou hodnost, tak o ní v tu ránu přišel.
Hrály jsme asi dvě hodiny, a vydrželi by jsme to hrát ještě déle, ale už nebyl čas.
Hra si našla vítěze a to team Šestka. Vítězové zajásali a poražení zavzdychali.

A tak jsme radši opět popadli svoje zavazadla a vydali se pomalu, ale jistě domů.


Byla to prostě opravdu netradiční tělocvična…a to všichni říkají, že v tělocvičně je to pořád stejný…:o)