Den VII. - Poslední hra na Zimáku

Po obvyklém shodnocení Jumanji nás poslali normálně spát, avšak mě, Pájovi a Brasimu roveři řekli, ať se nachystáme na poslední hru, sebou jsme si měli vzít jen baterku.Odešli jsme tedy na pokoj a napjatě čekali, co se bude dít. Za nedlouho přišla zpráva, že se máme oblíknout a jít do jídelny. Tam na nás již čekal detektiv, aby oobjasnil, kdo tedy může za masakr u Maywandu.

Nejdříve jsme si prohlídli podezřelé a potom nás vzal ke svému počítači, kde měl již dopodrobna vysvětlenou Terryho "sebevraždu". Abych to objasnil, odpoledne jsme uslyšeli při obědě výstřely. Běželi jsme se podívat co se dějě a hned jakmile jsme vyběhli, vyděli jsme na zemi kapitána Terryho s prostřelenou hlavou. Vše naznačovalo sebevraždě, Teo ještě udělal fotky místa činu a my se vrátili za mnoha spekulací co se stalo do jídelny a tam jsme pokračovali v obědu. Ale k věci. Prohlíželi jsme si tedy všechny fotky a najednou se detektiv zastavil u fotky, kde Terry držel zbraň v ruce. Tedny konkrétněji kde Terry držel zbraň v LEVÉ ruce. Na tom nebylo nic divného, avšak když jsme se podívali na fotku, kde byl Terry mrtvý, uviděli jsme, že má prostřelený PRAVÝ spánek. A v tutu chvíli bylo jasné, že toto sebevražda nebyla. Vrátili jsme se tedy do jídelny a tam jsme přišly na to, že jediný kdo je podezřelý ze zrady je poručík Jonas. Ten byl také jediný, kdo z navrácených vojáku zbýval(kromě jedné kapitánky, která ležela na ošetřovně).

Vydali jsme se tedy k ohništi a od něj naměřili azimut. Po tom jsme také šli a to docela daleko. Najednou ale detektiv řekl, že se musíme vrátit k ohništi. Od ohniště jsme znovu naměřili stejný azimut a šli úplně stejně znova. Toto se opakovalo asi třikrát, než se od řeky ozval výstřel. Hned jsme k němu tedy běželi. U řeky stál Jonas a držel v ruce pistoli. Nejdříve jsme s nim vedli slovní přestřelku, avšak když jsme mu řekli, že je obklíčený, pronesl svojí poslední větu:"Za slávu Afgánistánu." A zastřelil se.

Prohledali jsme tedy jeho mrtvolu a našli pět klíčů. S nimy jsme se vraceli zpátky do jídelny. V této části nás opustil detektiv, ale když jsme byli v jídelně, čekal tam na nás už Miry, aby nám pomohl rozlušit záhadu klíčů. Miry nám řekl, že ty čtyři hnědé klíče jsou životy a ten jeden, to je klíč, podle kterého jsme měli odvodit, na jaké místo v řadě bude patřit. Řada klíčů, kam jsme měli zařadit tento, byla na místě nedaleko od jídelny. Vydali jsme se tedy tam. Na daném místě na nás tedy čekala řada klíčů a Braen. Jelikož jsme to moc nechápali, povedlo se nám správně určit místo klíče až asi na počtvrtý, ale přece jen se nám to povedlo a tak jsme se mohli vydat dál. A to až k Marťanovi. Zde jsme systém také moc nechápali, ale jelikož štěstěna stála při nás, povedlo se nám to určit na druhý pokus. Cesta pokračovala, nyní jsme došli k Cískovi. Tady to bylo nejhorší, povedlo se nám to určit asž asi na podesátý, ale přineslo nám to jednu výhodu. Císko nám vysvětlil, podle čeho se to doplňuje. Od této chvíle cesta postupovala vesele, určili jsme to vždycky na poprvý, až jsme došli k poslednímu stanovišti. Zde čekal Tesák. Zbývalo už jen určit poslední hádanku a bylo vyhráno. Jakmile se to povedlo, dal nám Tesák kresbu nějaké mapy a my se vydali zamyšlení, spokojení, ale také unavení zpátky do ložnic, kde jsme brzy usnuli...