Den třináctý - Tichý oceán, Anglie

Ráno jsme vyběhli jako vždy na rozcvičku a když jsme se vraceli, čekala nás neobvyklá podívaná. Barnabáš ležel na operačním stole u něj chirurg a vracel mu do těla to, co mu chybělo. Operace se povedla. Hurááá, Barnabáš to přežije. Ale zatím si ho musejí nechat v nemocnici a propustí ho až o půl třetí odpoledne.

My jsme se mezitím pustili do balení věcí a hlavně také docvičení divadla.

Druhý program Willy usoudil, že máme ještě dost času a tak si můžeme dovolit malou zajížďku. Nedaleko je totiž jeden ostrov, kde dříve žili piráti. Určitě stojí za to se tam podívat dnes už tam žádní piráti nejsou. Bohužel v tom se Willy pořádně spletl, nejen že tam piráti jsou, ale kolik. Zajali Willyho a nutili nás do různých věcí, třeba postavit jim vesnice na jejich ostrově, nebo jim připravit oběd. Naštěstí se nám podařilo na poslední chvíli se vzbouřit, osvobodit Willyho a utéct. Ale pořádně nás zdrželi o celou hodinu. Willy začal být nervózní, takhle to do Anglie nestihneme včas. Navíc se asi něco stalo s Barnabášem, půl třetí dávno odbila a on se stále nevrací. Jaké nás čekalo překvapení, když přijel o hodinu déle a tvrdil nám, že přijel včas. Pak nám to všechno došlo – zapomněli jsme na časový posun.

Třetí program už byl ve znamení nervozity, v pět mají přijet rodiče a každý už se těšil, až za ním právě ti jeho přijedou. Dlouhou chvíli jsme si krátili na louce, kde jsme hráli buldoka, mrazíka, telefungen a než jsme se nadáli bylo pět hodin a pomalu se začali trousit první rodiče.

Všichni jsme se sešli až o půl sedmé, kdy byl nástup, výjimečně před večeří a Willy Fog zde pozval všechny na závěrečný banket, který začíná v sedm hodin.

V sedm hodin jsme se sešli u kruhu,kde už čekal pán, který se s Willym vsadil a hned se začal vychloubat, že sázku vyhrál. Pěkně se spletl a nechtěl věřit svým očím, když Willyho, Romi, Barnabáše a Čika viděl vystupovat z auta. Neunesl prohru a raději zbaběle utekl. Pro něj večer končil, ale pro nás začínal. Na řadě byly scénky, které si děti přichystaly a na závěr si rodiče museli vybojovat možnost přespat v táboře. Hrála se svíčkovaná, ale i když se to zdá nemožné, rodiče proti dětem neměli téměř žádnou šanci a tak si tábor děti uhájily pro sebe a rodiče šli spát do vlastního, malého stanového tábora.