11. den (čtvrtek 9. 8. 2001)

Krátce po osmé hodině oba vstáváme a děláme snídani. Jelikož si nemůžeme zapálit vařiče, jíme chleba s paštikou. Žádná sláva to nebyla, ale nedalo se svítit. Vyjeli jsme směrem na Oelsnitz. Počasí zůstalo při starém a my spěchali, abychom stihli přijet do Aše, kde bylo třeba dokoupit zásoby a naplnit břicha. Na mapě to vypadalo na pouhých 40 km, ale skutečnost byla 70 km. Mládě nakoupil proviant, a pak se jela hledat nějaká restaurace. Budov těchto názvů je v Aši mnoho, ale buď tam měli jen sekanou nebo horké párky. Nakonec jsme se doptali na pizzerii. Každej si objednal velkou pizzu o průměru 32 cm. V jídelníčku bylo na výběr 40 druhů jídel. Ta naše byla se šunkou, ananasem asýrem. Než nám to připravili, snědla se česnečka, vypila jedna cola a vzápětí donesl číšník kouřící hami. Vypadalo to tak nádherně, že se tomu nedalo ani uvěřit. Vrhli jsme se na to jako saně a byli bycho jedli pořád dál, ale bohužel už nic nezbylo. Mládě potom ještě dokoupil zapalovač a rezervní bombu a my se mohli opět vrátit do Německa. Na hranicích jsme pokecali s celníky a vyjeli směrem na Schirding a Waldsassen. Cesta celkem ubíhala, protože jsme se vzdalovali od hor a bylo to mírně z kopečka. Počasí nám vcelku taky přálo a až na všudypřítomný vítr to šlo celkem dobře. Za městem Trschenreuth jsme dnes konečně hledali místo na spaní. Ještě před tím jsme prohledávali jeden lesejk u rybníků, ale z důvodu velkého výskytu komárů jsme odjeli pryč. Navíc jsme měli mít k večeři párky a my nechtěli, aby se opakovala situace z Polska. V lesejku, v němž jsme přespali jsme objevili zajímavost. Tekl tady bílej potok. Postavili jsme si barák kousek od této zvláštnosti a pustili se do vaření oněch párků a kaše. Vařil jsem já, protože Pizzi psal deník. Párky mi sice popraskaly, ale množství kaše to vynahradilo. Před spaním jsme ještě SMSkovali, a pak šli spát. Dnes je najeto 137,6 km.