Nultý táborový den (neděle)- Berušky

Na spoustě berušek bylo vidět, že s rodiči (případně prarodiči) poctivě trénovaly a tak nám cesta ubíhala a těch několik zastavení nebylo vůbec potřeba.
Na tábořišti nás už čekala kromě spousty zavazadel u stožáru také Danny, Čegi a Zuzka. Byl krásný horký sluneční den, úplně ideální pro začátek tábora. Atty rozdělil holky do stanů a mohlo začít vybalování. Nestačil jsem zírat, jak jsou malé slečny vybaveny – kutil Tim by jim nemohl konkurovat! Třeba Káťa suveréně vybalila kladívko a začala s přitloukáním kapsářů, které si se spolubydlící Aničkou přivezly. Ostatní holky předváděly různé nože, s jejichž použitím bych se nebál strávit měsíc na pustém ostrově. Kristýnka zabodovala novým typem led lampičky a ostatní holky zase těmi nejroztodivnějšími plyšovými mazlíky :).
Samozřejmě mladé slečny nejsou vždy tak úplně se vším spokojené a tak jsme sepisovaly reklamace, které byly promptně vyřizovány. Stručný seznam: - ve stanu nám roste tráva!, bydlí tu brouci a pavouk, těžko se zavírají dvířka, mám nakloněnou postel (asi 80 stupňů), mám v poličce obal od cizího bonbónu, co mám dělat?!!!, mám v poličce prach, jedna malinkatá dírka v celtě.
A tak se měnily plachty za nové, opravovala dvířka stěhovali pryč pavouci, vázaly provazy na zavěšení krojů – no prostě byla toho spousta. A kdo že nám to s kým vlastně bydlí? Bráno od leva: Atty + věci, Tíťa + Bárča, Barča + Monička, Linďa + Dáňa, Woody+Pája, Káťa + Anička, Aňa P. + Bizi, Kristýnka + Michalka (která dojede v úterý).
A co že to bylo k obědu? Polévka se zeleninou a rizoto – kupodivu i přes množství sladkostí, které holky před obědem konzumovaly a které se nedalo přehlédnout, docela baštily, takže byla Áňa se Zuzkou za kuchařský tým spokojeni.
Nejočekávanější část denního programu – totiž polední klid, holky strávily vyvalováním se ve stínu nebo ve stanech s provedenou klimatizační úpravou (vykasaná plachta).
Ale jak už to bývá, tento program uplynul velice rychle a už se pěkně sedí v kroužku kolem Attyho a seznamuje se s režimem dne – to jako kdy se vstává, svačí, obědvá, hrají hry atd. A hlavně také jaká se musí na táboře dodržovat pravidla – tudíž jsme podepisovali táborový řád.
Po těchto nutných oficialitách si nováčky vzala na starosti Čegi a společně vytvářeli komix ze života berušek – to byla poslední část nováčkovské. A Maky s těmi staršími členkami hodnotila uplynulý rok a vzpomínaly na jednotlivé akce.
Už společnými silami se vydaly společně s Pepim na cestu na Dálný východ. Jako karavany se snažily pronést přes pouštní piráty(ky) co nejvíce zboží a směnit je s obchodníkem Lakym. No a když měly nějaké penízky tímto stylem vydělané, tak kam by měly HOLKY jinam vyrazit, než ke kupci. Znáte to – samé hedvábné šátky a jiné pro holky atraktivní věcičky, tomu se nedá odolat.
Do davu s nimi se vmísil i nenápadný pouliční umělec, který do té doby venku jen píšťalou „dráždil kobru“. A rychlostí takové chásce vlastní z ničeho nic sbalil na pultě pásek a vyfrčel z obchodu, v zápětí následován obchodníkem. No a znáte holky – ty aby u něčeho takového nechyběly – vydaly se pronásledovat zloděje taky. A neuvěřitelně se jim to vyplatilo, protože ho svými brutálními metodami zastavily a předaly obchodníkovi. Ten se rozplýval vděčností a slíbil jim předat nějaký dar. Taková Pávčice si už určitě představovala ten hedvábný „topík“, ale mělo je všechny čekat překvapení….
Málem se totiž dostaly do velkého průšvihu. Do davu na tržišti zavítal na nosítkách sám sultán Hárun ar-Rašíd, aby si vybral novou manželku. To samotné zní celkem slibně a takhle bohatě vdát některou z berušek by bylo i pro náš tábor velice přínosné :). Ale háček byl v tom, že sultán vydržel s každou novou drahou polovičkou jen den a noc a potom ji nechal setnout….. Naštěstí ho naše holky moc neoslnily – buď byly prťavé nebo moc hubené atd. Ale zaujala ho dívka stojící s námi společně v davu. Její jméno znělo Šahrazád. Tu si nakonec i přes protesty svého rádce – vezíra Džafara – nechal odvést do svého paláce….. Uf, ještě že tu nemáme žádné krasavice :) a tak jsme s klidem mohli jít na večeři.
Obložené chleby byly i zdrojem zábavy, kterou začala Pávčice při svém žonglérském kousku s rajčetem, její výkon překonal Pepi rozšířenou sestavou o prvek s nohou.
Po čištění zubů a úklidu ve stanu byl takový zjednodušený ale o to slavnostnější večerní nástup, při kterém se sice nesnímala vlajka, ale rozdávaly se šátky nováčkům, kteří uspěli při nováčkovské zkoušce – a to byli všichni.
No a protože sliby se mají plnit, tak za námi přišel kupec, který slíbil, že se odvděčí za chycení zloděje. Zavedl nás k Bobrůvce a představil svůj dar, který až do této chvíle připravoval. A byl to…… chvíle napětí……. Ještě jedna chvíle napětí….. LÉTAJÍCÍ KOBEREC! Nádherně se vznášel nad klidným vodním tokem a jeho záhyby se lehce vlnily, jako by nás zval: „ Pojď, posaď se, prolétni se…..“
A tak jsme uposlechli a postupně si na něj všechny holky pod vedením Maky vysoukaly a pohodlně se usadily. Kupec nám ještě vysvětlil, že se let musí trénovat stejně jako jízda na kole, ale holkám to docela šlo a tak vyrazily dál na projížďku – no vlastně spíš prolítku :). Zabrzdily až u sultánského paláce, kde dívka Šahrazád zrovna začínala vyprávět jednu ze svých pohádek – MUTABOR. Když pohádka skončila, rozhodnul sultán, že dívku ještě ušetří, ale musí mu vyprávět další příběh. Jen jsme ještě slyšeli, jak s tímto rozhodnutím nesouhlasí vezír, ale to už se najednou kolem rozhořely tisíce světel, zajiskřilo se a koberec holky odnesl přímo do pohádky…… ale to nás bude čekat až první táborový den a musíme se na to řádně vyspat!
Tak holky s koberce zmizely ve svých stanech a právě včas, protože nad táborem začala taková malá bouřička, která zase rychle přešla a holky pak už klidně spaly. I když některé o to více zavrtané ve spacácích.
Ještě než Vám tady dáme prostor si přečíst pohádku MUTABOR, tak souhrnem, máme se dobře, žádné slzičky po maminkách první večer nebyly (jen trošku kvůli bouřce) a ani žádné zranění – ťuk, ťuk do dřeva.
Takže hezkou dobrou noc nultého táborového dne a příště se dozvíte, co holky zažily v pohádce MUTABOR na vlastní kůži.
P.S. dle Attyho slibu se už tedy tímto prostřednictvím dozvídáte (jestli jste se tedy pročetli až sem), že námětem pro letošní tábor jsou Pohádky tisíce a jedné noci a název je ŠAHRATÁBOR!!!