5. táborový den - pátek

Po noční hře jsme tedy vyspávali skoro do 8, ale po Danielčině budíčku už muselo všechno běžet jako po drátku. A to proto, že jsme čekali velkou návštěvu od vlčat. Původně měli dorazit v 9, ale potom přišla smska, která informovala o zpoždění a nějakou dobu po ní dorazil sám Pepa Býk s velice aktuální zprávou – na Zubík dorazila kontrola z hygieny a chystá se k nám. Naštěstí jsme měli vše v pořádku a tak to bylo v pohodě. Možná i Attyho šarm zapůsobil :).
Díky tomu všemu jsme se ale s vlčaty shledali až po 11 hodině. Na plánu bylo společné vaření v kotlících a na přípravu oběda byl nejvyšší čas.
Když už se nad čtyřmi ohništi vařily polévky, byl čas na společné hry. Šátková bitka Angličani proti Skotům všechny nadchla – běhali s barevnými krepáky na hlavách a vytahovali šátky. A protože v nejlepším se má přestat, došlo na obsahy kotlíků a všichni se šli naobědvat.
Potom se už vlčata chystala k odchodu, takže jim Berušky na rozloučenou zazpívaly táborový song, který se dle reakcí líbil – zvlášť potom refrén.
Nás čekala ještě práce – nějaké ty kosmetické úpravy míst, kde byla ohniště na vaření. A protože se udělalo hezky a sluníčko pálilo, chtěly se holky mermomocí vykoupat. Netušily, že po poledním klidu pro to bude určený program, který pro ně připravila Čegi. Základem bylo projít poměrně dlouhý úsek řeky a vytěžit co nejvíce zlata. Holky i v koupacích botech zakopávaly a padaly do vody a byla to docela veselá podívaná.
A Anniččin program pokračoval rukodělkami, ve kterých vyrobené předměty se prodávaly na trhu v programu následujícím.
Džafar spřádá plány – a my byli u toho. Holky v čele s maskáčovou Kristýnkou se připlížily k jedné skalce na které Džafar kuchtil nějaký lektvar a nutil ho svému sluhovi. Co zbylo milému sluhovi jiného, než se napít a zjistit, že je to prudký jed. Ještě štěstí, že holky slyšely jaké přísady Džafar do kotlíku vkládal. Šipky z větví je dovedly ke spícím strážím, které strážily jednotlivé protilátky. Chvilku trvalo je posbírat a vylouhovat a podat bezvládnému sluhovi. Naštěstí byl lektvar účinný a nebožáka se podařilo zachránit. A my měli v záloze prověřený protilék v případě, že by zrádný Džafar použil jed třeba proti samotnému sultánovi.

Protože byla večeře trochu náročná – (Langoše, mňam) a posunula se, při čekání vybalil Atty spoustu nástrojů a v paláci s holkama tvořili takový malý orchestr. Vymýšleli, jak by asi zněla džungle, potůček nebo vodopád v džungli – no prostě paráda. Ještě když je takový program završen výborným langošem, tak to nemá chybu.
Od odpolední bouřky ještě pořád trochu krápalo, ale i tak se uskutečnil večerní nástup, i když v pláštěnkách. Ňufíka za úklid dostala už podruhé Tíťa (i když Atty mi tu přes rameno závistivě dodává, že měl být jeho :)).
Protože byl už pokročilý čas, jen se zhodnotila včerejší večerní hra a spěchalo se na koberec k dalšímu letu za pohádkou.
Mimochodem noční hra se obecně líbila, malý strach přiznaly všechny a nejstrašidelnější atrakcí byla vyhlášena děsivě mňoukavá kočka v podání Čegi.
Při letu na koberci musely holky trochu kličkovat mezi kapkami, protože se zase docela rozpršelo, ale Šahrazádino vyprávění bylo tak poutavé, že déšť už ani nevnímali. Dnešní příběh byl o Abů Kírovi a Abů Sírovi – viz. Pohádky.
Hlídka dnes vyšla na Káťu a Aničku Obrovou pod vedením Danny.
Ale to ještě nebyl celého dne konec. Tedy pro holky ano, ne pro pracovní krychli, teda Čegi, Maky, Pepiho a Lakyho. Vylákali jsme je s Attym do auta s tím, že jedeme navštívit vlčata na večerní radu. No a nebylo to tak. Nebylo jim to divné ani když jsme vyjeli na opačnou stranu než je Zubík, tak jsme jim to museli prozradit sami.
Zavázali jsme jim oči šátkama, zakázali mluvit a začala kličkovací jízda po Bobrové, aby ztratili orientaci. No a nakonec je vysadili v lese za Radešínem. Vysvětlili jsme, že oči může mít otevřené jenom Čegi, Maky, že si může sundat šátek až po půl hodině, po další půl hodině Pepi a nakonec Laky.
Na cestu jsme jim přidali batůžek s kofolou a malou krabičkou, ve které byl dort s nápisem I cesta dlouhá tisíce mil začíná prvním krokem :). Ještě samozřejmě dostali mapu, která jim byla v daném okamžiku na nic a mobil pro případ nouze.
Ztížené to bylo ještě o něco tím, že Maky celý den držela zkoušku mlčení do Tří orlích per a už tak to měla náročné a tento výjezd ji prověřil dokonale – zvládla to.
Tisíc mil to očividně nebylo, byli jsme s Attym mírní a Čegi – starou Bobrovačku podcenili, protože do tábora dorazili asi za hodinu a půl a Laky měl ještě zavázané oči. No poučení pro příště.
Dobrou noc.