XIII. táborový den - pátek II

Malou zkoušku zdravovědy zvládl oddíl velice dobře i za okukování rodičů, takže jako vůdce jsem byl spokojenej.
Rozhodně méně jsem byl spokojenej, když při slavnostním večerním nástupu Ufi dodržel naprosto přesně povel: „Sejměte vlajku.“
A utrhl při spouštění lanko i s vlajkou. Budiž mu uznáno, že vlajku brilantně zachytil v letu, takže ostuda nebyla taková. Ale smích se utišoval dlouho a aby to byl opravdu klasický nástup, tak jsem neopomněl přidělit patřičný počet koleček za smích na nástupu.
Rodiče jako parta byli naprosto skvělí, už odpoledne, když se nenuceně zapojili do bejsu i lakrosu. Dobrej pohled byl na rodinku Tulisovu, když maminka brilantně v lakrosu obrala svého synátora a chystala se vstřelit gól.
To hlavní ale začalo až večer, takže trpělivost rodičů byla prověřena bohužel více než dostatečně. Hned po nástupu jsme se vydali na přehlídkové molo, kde předvedl oddíl plody své dopolední práce, kde za asistence pana Versáčiho šil různé modely. Hlavně vystoupení samotného mistra mělo u rodičů velký ohlas, to proto že byli ze začátku dobře naladěni díky hostující skupině Maxim turbulenc.
Řeknu vám, že některé modely a hlavně modelky pana Versáčiho opravdu braly dech.
No a protože atmosféra byla skvělá, rozhodli se roveři předvést i jeden kousek z repertoáru programu PLEJBEK a zazněla za fantastického povzbuzování "Beruška" (viz. minulé články).

Kdybychom teď přestali, rozloučili se s rodiči, tak si myslím, že to bylo k všeobecné spokojenosti všech zúčastněných. Ale to my ne, my chtěli ještě noční hru a netušili jsme, kolik účastníků dorazí – slovy osmatřicet nebo číslicí 38 účastníků – takže z jedné skupinky se najednou musely vytvořit 4, rychle vše nakombinovávat, vymýšlet výměnu na jednotlivých stanovištích, zaškolovat nové průvodce z Narnie – no zmatek nad zmatek, programovým z toho šla hlava kolem a rodiče čekali a čekali…

Naštěstí se to docela zvládlo a musím opravdu smeknout klobouk hluboko dolů, protože jsem opravdu netušil jak jsou přítomné elegantní dámy a pánové akční. A docela jsem rád, že jsme některá stanoviště poupravili a odstranili z nich děti – i roveři pak s vyvalenýma očima vykládali, jak s nimi rodiče bojovali při svíčkovce. No prostě super. Trochu se nám to protáhlo, družiny přece jen už okolní terén více znají a jde jim o body ve hře, ale zase s sebou v náručí nenosí své potomky přes příkopy a houštiny.
Opravdu rodiče, velký dík vám všem.
A teď už rychle spát, ať máme zítra zase úplně normální táborový den.