2. táborový den-pondělí

Jen o chlup jsme nestihli večerku a tak se zaléhalo až v půl jedenácté. Ale první noc jak je obecně známo to nikomu nevadí a stejně se i přes zákaz kecá až do pozdních nočních hodin. Ačkoliv venku klesla teplota hodně pod nulu, v budovách bylo příjemné teplíčko – u holek až prý moc velké. Noc proběhala v klidu, jen Danča měla nějaké připomínky – ale pouze ze sna.

Ráno druhý táborový den začal bušením na dveře našeho srubu, kdy Čitka nedočkavě spěchala do kuchyně v patách se službou Čegi a Míšou. O dost pomaleji se tam vpotácel Hanz s Marťou. Velkým oříškem se ukázalo zatopení v kotli – dokonce i pyromanovi Hanzovi. Ale přece jen se do budíčku voda v topení ohřála a i kluci vstávali do tepla.
Při nástupu na rozcvičku se pěkně rozsněžilo a pořádné vločky padaly v podstatě celé dopoledne.
Oddílu to sice nevadilo, protože s Tesákem luštil šifry textů získané z holubí pošty. Tedy ona to tak holubí pošta zase nebyla, protože v této zimě se programovým nepodařilo přemluvit žádného holuba ke spolupráci, takže nakonec to byla pošta tučňáci. Ale zíral jsem jak chytré hlavičky v oddíle máme – některé šifry byly opravdu něco šíleného, proto jsme s Mírym raději zprovoznili cirkulárku a nařezali něco dřeva do zásoby, které pak Marťa s Hanzem zbytek dopoledne zpracovávali. Služba si vůbec dnes docela mákla – mimo dřeva ještě kopali odpadovou jámu (shrnovadlem na sníh to šlo Marťovi trochu obtížně, ale poradil si :)) a kuchaření dnes nebylo také nijak jednoduché. Takže jim patří pochvala.

Ve druhém programu nám připravila hru Čeginka a tak se po vzoru Osadníků získávaly suroviny ke stavbě vesnic a měst. Jen každá surovina byla na jiném místě a ono šlapat několikrát za dopoledne příkrou stráň není úplně odvaz. S PK jsme se nasmáli, když Čegi zpytovala svědomí že hrát tu hru sama, tak pěkně nadává a že asi měla ty vzdálenosti zmírnit – no začátky každého programového jsou těžké.

Výborná čočková polévka a lehce rozvařené nudle nás doprovodily do poledňáku, ve kterém jsem usnul a vzhledem ke slibované odpolední brigádě na dřevo mě nikdo nevzbudil až do půl čtvrté…

Oddíl jsem zastihl na alpské stráni na bobové dráze, která tam zatím vyrostla a bobisté navlečení v igelitových pytlík trhali rekordy trati. Nešlo však jen o bohapustou zábavu, ale o cílené splavování dřeva – v rámci družiny.
Všichni dokonale mokří a omrzlí dorazili na zeleninový salát, po kterém se jen zaprášilo. A tak se všichni napapaní a s dobrým pocitem z toho že čtvrtý program je většinou ve vnitř a nenamáhavý, rozešli k holkám do srubu.

Že Teův program nebude namáhavý byla trochu nadsázka, protože zkuste si spojit ruce do podivuhodného obrazce, při tom mít vyplazený jazyk směrem nahoru, mrkat třikrát levým okem a při tom všem ještě třikrát zopakovat: „jiskra, jiskra, jiskra“ a posléze „plamen, plamen, plamen, plamen“ – to už s jazykem dolu a mrkáním pravého oka. Ale jak jinak chcete plivnutím zapálit oheň nebo spálit pouta? Jedině touto zaklínačskou fintou a takových se v posledním programu před večeří naučili několik.
Brguláš se trochu protáhl a tak jsme baštili až kolem půl osmé, čož by zase tak nevadilo kdyby nebylo nutné začít poslední program tohoto dne v osm. A tak teď se opět běhá po venku – možná už trochu bručivě, únava se už začíná projevovat.

Takže další den zimního tábora je téměř za námi, žádné vážnější zranění – jen Škrániny natržené kalhoty i s podkladem – to když sjížděla po zadku omrzlé schůdky. Nějaké to nachlazení, takže se kloktá a kape do nosu – jinak vše v normě. I když je fakt, že četnost mých upozornění ať zavírají dveře a nevětrají, oblékají se a nepobíhají venku v tričkách atd., tak tyhle upozornění už v normě opravdu nejsou. Občas trochu mateřská školka, ale snad se to poddá – nebo se zblázním a nebo někdo brzy onemocní.
Tak dobru noc všem a zítra při pokračování našich zážitků na čtenou.