Mokrá výprava

Den I.

Všechno začalo v pět hodin na autobusovém nádraží. Sešlo se nás 7 berušek a pět vedoucích (mezi nimi i Albi – pomocná síla z oddílu). Jakmile jsme dorazili na Fryšavu, museli jsme chvilku počkat, než Pubu všechno zařídí s panem farářem. A tak jsme si dlouhou chvíli krátili spoustou her (jako te-le-fun-gen, na babu, molekuly…) a po půl hodině jsme se mohli jít ubytovat. Nevím, jestli jste někdy byli na této faře. Pro ty co ne. Je to tam moc krásné. K obývání nám byla propůjčena společenská místnost (veliká místnost se stolem, krbem, spoustou knih, pohodlným gaučem a stolním fotbalem), kousek vedle byla nádherná kuchyň a koupelna. O poschodí výš, pokoj s patrovými postelemi, a na půdě další místnost s madracemi. Takže spousta místa. Když jsme to všechno prošli, holky se ubytovaly a po chvilce odešly ven. Mimo jiné stavěly hrad z brček a hrály na lišku a člověka (něco jako červení a bílí). A když se vrátily, vyrazilo se na zahradu, kde hořel oheň a opékaly se párky. Po večeři se ještě chvíli zpívalo a pak už byl nejvyšší čas jít spát.

Den II.

Hned po ránu se vyrazilo na rozcvičku. Potom se nasnídalo a přišel nás navštívit poutník, který za námi celý den vodil návštěvy s mapou. První byl elf. Řekl, že než nám dá mapu, musíme si vyrobit kuše. A odešel. Jenže jak se taková kuš vyrábí už neřekl. Neštěstí to zase tak těžké není. Potřebujete dřevěné ramínko, kousek dřeva, gumu, kolík, hřebíky. Všechno to stlučete dohromady a kuš je na světě. Ještě se musí vyrobit šípy a může se jít. Ale elf přijde až odpoledne. Teď na nás čekala další návštěva. Tentokráte to byl rytíř z námořnického cechu. S ním jsme si zahrály obří lodě. Jsou to vlastně obyčejné lodě, akorát se hrají na větší vzdálenost a zapisuje se do obřích plánů. Jako lepší plavkyně se ukázala být červená skupinka (Anička- Hermi, Janča a Ivka - Woody). Po vodní bitvě jsme se najedli a odpočinuli si.

Odpoledne jsme měli jít ven, ale začalo pršet a tak se vše přesunulo dovnitř. Hned po poledňáku za námi opět přišel elf, zkontroloval naše kuše a líbily se mu. Tudíž jsme se mohli dát do získávání mapy. Nahoře na půdě jsou vajíčka s tajnou zprávou. K nim se musíme dostat, vejce rozstřelit kuší a poskládat celou zprávu, ale není to jen tak. Cestu k vejcím hlídají dva strážci. Ti sice zezačátku spali, ale když jenom otevřeli očko, museli jste zůstat stát jako kámen, pokud se vám to nepadařilo, museli jste se co nejrychleji vrátit na začátek. Později se strážci probudili a nevím proč, ale hrozně moc je bavilo cuchat vlasy a vy jste si to museli nechat rozcuchat… (asi nejmíň nadšená z toho byla Bugi a Jančou, a strážci si to potom také pěkně odskákali…). Nakonec zprávu nejrychleji složila opět červená skupinka.

Po chvilce odpočinku se objevila další postava. A to kouzelník. Nejdříve si nás chtěl vyzkoušet, a tak jsme museli ukázat, že zvládáme to nejzákladnější kouzlo – malování. Naštěstí jsou holky hodně šikovné, takže jim to nedělalo nejmenší problém. Tak jsme se mohli pustit do úkolu. Kouzelník má totiž děravé kapsy a všude po faře poztrácel kouzelnické potřeby. Ty jsou různě cenné a kdo nasbírá víc cenností, vyhraje. Ale mělo to jeden háček. Kouzelných věcí se mohl dotknout pouze slepý, ten s sebou mohl mít průvodce, ale ten na něj nesměl ani šáhnout. Holky hledaly až našly a mapu tentokráte získala modrá skupina (Bugi, Áďa, Kačka a Míša – Šnek). Když kouzelník odešel pořádně jsme se najedli.

A čekal nás další program. Rozdělili jsme se na červené a modré. Jedna skupinka šla ven a druhá zůstala na faře. Tam měla důležitý úkol – uvařit jídlo pro jednorožce. Oběma skupinkám se to moc povedlo, až jsem na to sama měla chuť. Večer jsme ještě chvilku zazpívali a potom hurá do postelí. Holky vyhrožovaly, jak budou povídat, ale za deset minut nevěděly o světě. Když najednou je někdo probudil. Každou skupinku zvlášť. Ten někdo byl poutník, kterému se povedlo v blízkosti fary zahlídnout jednorožce. Ten totiž měl další část mapy. Cesta k němu byla náročná, neboť jsme musely mít zavřené oči, ale myslím, že to stálo za to. Jednorožec poděkoval za jídlo a slíbil, že nám dá část mapy. Že ji další den schová někde na faře. Ale jednorožec je trochu sklerotik a mapu schoval v klubovně, takže jsme ji hledaly až v úterý a našla si ji modrá skupinka. Po návštěvě u jednorožce jsme už mohli jít spát…

Den III.

Den ve znamení úklidu. Musím říct, že holky bych chtěla mít doma. Všude krásně uklidily a ani nic neříkaly. Ještě se skoro pohádaly o to, kdo bude vysávat. Všechno stihly hodně rychle a tak zbyl čas na hraní her. Když jsme faru předali faráři, čekala nás ještě cesta k Medlovu, kde jsme si uvařili oběd a potom k hotelu Martin na autobusovou zastávku. Nejdříve holky brblaly, jak je to daleko, ale potom se nějak rozchodily a tak nám zbyl čas na občerstvení. A potom hurá domů… Tak zase někdy…