Jak tě vidím

Setkali jsme se v 5. programu a bylo to před stanama. Každej, kdo byl před stanama ve spacáku, musel stát 2,5 minuty - přede všema lidma z oddílu. Tak jsme si tam stoupali a byli tam 2 minuty, protože 2,5 minuty bylo hodně moc. Bylo 22 obětí, nakonec i Piškot a Zdeny. Tak si tam stoupnul celej oddíl. Měli jsme napsat o každým, co si o něm myslíme. Tak to bylo fakt drsný. Byla to známka 1,49 - nebo nějak tak, já už si to nepamatuju. No tak jsme si tam pokaždé stoupli. Bylo to strašně dlouhý a nevěděli jsme co dělat. Tak jsme se furt prohlíželi. Najednou se začalo pomalu, ale jistě stmívat, tak si všichni vytáhli čelovky a vypadalo to, jako když jsou na louce světlušky, který svítí jak pominutý. Bylo to suprový. No jo. Každý si každého prohlížel a nestačilo nám ani 5 papírů. Pak přišel na řadu Piškot, seděl tam a najednou mu začaly blbnout hodinky a pípaly mu po každé minutě. Bylo to k zbláznění. Všichni se z toho vážně málem zbláznili, potom se tam usadil náš milý vůdce Zdeny a seděl tam 2 minuty, všichni o něm psali strašně moc věcí, až na některé výjimky. Někdo tam třeba napsal jenom 3 věty. Potom se začal program blížit ke konci a všem se začalo chtít spát. Bylo už 10 hodin, když všichni zalízali do spacáku a pokoušeli se usnout. Potom přišel Rilian a něco nám říkal, jenže už bohužel nevím co. Tak jsme zase ulehli do spacáků a všichni byli usnutí během 10 minut. Celý tábor spal, jako když ho do vody hodí…