Táborový víkend

Ale od začátku:
Oddíl se shromáždil u táborového kruhu na základě instrukcí v plavkách pod normálním oblečením. K ohništi přijíždí bos – myšák Matsumoto tažen dvěma telmarýnskými vojáky, které si podmanil. Jeho myší armáda by nám v boji dost pomohla a tak jsme se snažili dost na něj zapůsobit – ale bos byl stručný a jasný: chcete-li abych se k vám s armádou připojil, musíte projít zkouškou, ve které se zjistí jestli nejste jen zhýčkané bačkory z velkoměsta a bez výmyslů civilizace jste nahraní.
Matsumoto odjel pobízeje své tahouny nevybíravými slovy a ostatní instrukce nechal na Teovi s Atreiem. Ti vytáhli dva obsáhlé plány a začali vysvětlovat. První věc bylo svlečení do plavek, protože oblečení je výmyslem civilizace a musí si ho sami vyrobit. Na to, aby mohl být kdokoliv oblečen, musel sehnat látku. Látku sehnal upletením niti z trávy, následným sešitím dvou kůži - kůži bylo možno sehnat pouze ulovením kozy do lasa (ještě teď mě z toho mečení a lasa bolí krk). No a tímto způsobem se dalo vydělat na oblečení, boty, jídlo a dokonce i spacák – ten byl teda pěkně drahej. Ale to nebylo vše. To nejdůležitější bylo získat indicie na cestu k lucerně, kde se měli vojáci Matsumota vyzvednout. A rozhodujte si jestli raději spacák nebo popis cesty (viz. Císko ke své družině: „cože, vy chcete radši oblečení než popis cesty? Tak to padejte k jiné družině!” – no není nad demokracii v družině.)
Po vysvětlení pravidel bylo chvilku ticho, zvedl se jemný větřík, který vyloudil na těle hráčů husí kůží a jim došlo, že se nejedná o vtip. Vstup do stanů byl samozřejmě zakázán. A tak to začalo – nutno podotknout, že tato hra se opírala hlavně o rádcovský smysl pro taktiku. A tak rádcové rozdělovali a přerozdělovali úkoly. Kdo bude lovit kozy, kdo hledat zlato, kdo lít železo. Postupem času se objevily první získané boty a trička, po setmění i pár kalhot a nějaké ty mikiny. Poněkud překvapen byl Vařík, který celou dobu odlíval za družinu železo a potom při soumraku zjistil, že se na něj družina vykašlala a on sedí jen v plavkách bez oblečení, jídla a spacáku. Tak holt musel přidat a vše dohonit. Ještě že to zvládl, nevím jak bych jako vůdce váhal mezi dodržením pravidel hry… Některé družiny získaly o něco méně spacáků a tak strávili noc útulně ve dvou – nezapomenutelný zážitek. Hlavně Xík, která se s nikým nechtěla mačkat a rozhodla se přespat v dece uprostřed noci ráda změnila názor – takové zkušenosti jsou k nezaplacení… :).
Hra gradovala nedělní ráno, kdy poslední úkol v lukostřelbě a poslední lovy na zlato a kozy dodal družinám dostatek zpráv k jejich cestě k lucerně. Každá družina měla samozřejmě svůj dozor a tak jako doprovod Veverek jsem si užil i tuto vyjížďku. Cesta nás vedla až za Bobrovou kde po dlouhém hledání byli objeveni vojáci. S Veverkami jsme nakonec na třetím místě, takže docela úspěch. A protože do oběda času dost, zapadli jsme k blízkému rybníku a zařádili ve vodě. No, nakonec mně ty můry ukradly foťák, topily mě a jediný suchý kus oblečení – kraťasy – jsem stihl vylovit z vody těsně před potopením – prostě super akce :).
Pořád jsme dopadli lépe než Rysi, kteří ani nedojeli díky defektům na určené místo – to bude zase oprav.
Ale hra dopadla i dle tvůrců – bratrů Křížků – dobře a pracovní název MEGA GAME byl s úspěchem v pracovním plánu obtažen jako výborná akce.

Režim tábora byl však pro neděli beznadějně ztracen, takže třetí program byl věnován tomu, aby se chcíplinky ploužící se po táboře dospaly a uklidily si ten šílenej borčus.
Dost těžké bylo přemluvitj je na lakros, který poté následoval.

Reptali dokonce i na blížící se program zvaný PLEJBEK – což je druhá mega akce, která otřásla táborovým víkendem. V podstatě jednoduchý úkol – vybrat si z dvaceti písniček jednu pro celou družinu a tu nacvičit – ovšem jenom na PLEJBEK – takže družiny se ne příliš ochotně rozběhly s vyfasovanými kazeťáky po tábořišti a jaly se nacvičovat. Důležité je podotknout že jedna píseň byla povinná – a to známá Veď mě dál od Superstar.
Počáteční nechuť k jakékoliv aktivitě zmizela a po tábořišti se rozrostlo vetešnictví a směnný obchod, který fungoval následovně: Císko: „půjčím ti mou košili a kalhoty, když mi dáš vršek od plavek”, Čegi: „OK, přidej ještě vestu a domluvíme se.” Jeleni klasicky sháněli balónky a paruky, protože ať se jedná o jakoukoliv scénku, jelení postavy mají vždy paruku a prsa : ).
Začali jsme tušit, že večer neproběhne jen tak v klidu, ale to co se dělo po setmění před oponou na Zubícké scéně, to si nikdo předem představit nemohl.
Hned první skupina byla přivítána takovým jásotem, že se v Řečici rozbijely skleněné tabulky v oknech a v JZD v Podolí se splašily krávy. Opravdu technoparty kdekoliv hadr oproti nám. A co až se začali umělci sami vrhat do řad fanynek či naopak, to byl opravdu mazec. Jeleni se svým Landou, Rysi s Rammsteinama, Lišky s Gottovým Trezorem, no síla. Samozřejmě roveři nemohli zůstat stranou a tak jsme v super košilích (vida na co se kroj hodí když se dá naruby : )) s kalhotami nízko u pasu – na rozdíl od slipů – zvláštní móda náctiletých, vyrazili na zubovskou trávu, která znamená svět. Sladkou a pěkně dementní píseň "Beruško má" jsme dovedli k dokonalosti mnoha kulturními vložkami a obecenstvo bylo naše.
Opravdu jsem byl rád, že došly baterky v přístroji, protože hlediště se začalo domáhat diskotéky, což na skautském táboře nepřipadá v úvahu – i když jsme byli pěkně rozjetí všichni. No prostě super akce, kterou jsme vrátili okolním vesnicím rambajz z jejich akcí minulé noci.
Brblající osazenstvo zmizelo do stanů a v táboře se rozhostil nádherný klid. Hvězdy opět svítily jako pominuté a my si na večerní radě uvědomili, jak nám počasí zatím přeje. Díky za to a vzhůru do nového táborového týdne. Už v plném počtu, protože dorazil i lazar Martin.