V. táborový den oddílu Naděje

Pro co běžel? Pro Jumanji, které sídlí v jídelně beze stěn, tudíž na dešti. Zlatej Míra! Ještě že to udělal, protože Goofy na poslední hlídce chrněl ve stanu. Prej za to mohly hodinky...

Jenže po sedmé už dávno nepršelo a tak jsme s Nadějnými (někteří byli dost otrávení) vyrazili opět na vodní rozcvičku. Voda se ale zdála po dešti teplejší než jindy, takže si po návratu ani nikdo nestěžoval.

Raní nástup tentokrát proběhl vážně a se vší důstojností a po ranní hygieně a review mohl začít dvojprogram, připravovaný Ádou a Mikym : "Zachraňte vojína Ryana"
Z pátrání po náčelníku Dinizulovi se nevrátil vojín Ryan. Buď se mu něco stalo, nebo je na správné stopě. A tak se všichni jednotlivci v tříminutových rozestupech vydali po nenápadných značkách, které za sebou nechával v těžkém terénu. Zkrátka takový orienťáček - kdo ho dokázal projít celý, mohl získat vzácné kroky do skautské stezky. A kdo byl navíc v rychlejší polovině oddílu, získal navíc Ryanovu krobotovku.
Protože trať byla náročná, vytvořilo se na trati několik skupinek, které dále pokračovaly spolu. Rekordmankou se stala Bája, která vyběhla poslední a do tábora se dostala první. Bohužel však hned na začátku odbočila na špatnou cestu, takže proběhla jenom zlomek trati.
Kroky do stezky bohužel nemohly být, díky tomu že téměř nikdo neběžel samostatně, uděleny, ale krobotovku získal s nejlepším časem Vojta, dále Ludva, Budu, Nika, Míša, Pipi, Meli, Mono, Mates a Bugi.

Na konci poledního klidu proběhlo opět koupání. V těch vedrech, které tu jsou by bylo velmi příjemné být u vody celý den. Ale to bohužel není možné - plukovník Warren nás nenechá se nudit.
Třetí program jsme opět vyrazili do Dračích hor - tentokrát bylo naším úkolem dostat se až na vrchol jedné z nich. Přenášeli jsme věci z jednoho tábora do druhého po lanových cestách.
Všechny překvapil Michal, který šplhal jako veverka - očividně ho lana baví.
Jako jediní se na vrchol hory stihli vyškrábat Rysi, cesta ostatních byla kvůli svačině přeřušena.

Pátý program byl věnován činnosti, kterou si pro svoje družiny připravili rádcové. Každý má jiný vkus - Rysi a Jeleni si zahráli s některými členy PK baseball, Lišky hrály pod Olší na tábořišti nějakou políčkovou hru a Veverky hrály také nějakou hru nachystanou Nikou, ale nakonec se kvůli ní pohádaly. Některé členky se totiž do hraní neměly.

K večeři jsme dostali od Čitky párek s chlebem (už jsem si k tomu psaní vzala jídelníček), takže masomilní účastníci tábora byli alespoň trochu uklidněni. Je zvláštní, jakou má ta Čita autoritu. Loni, když nebyl první dva dny tábora masa kus, Miky snášel (hlavně od PK) četné poznámky. Letos byl do pátého dne jenom občas nějaký ten točeňák přimíchaný v těstovinách - a nikdo neřekne ani slovíčko :-).

Pátý program konaly smíšené dvojice z oddílu osamělou pouť na loďce. Svázali jsme vždy jednoho kluka a jednu holku na vazačku, aby mohli maximálně metr od sebe. A tyto dvojice spolu musely překonávat různé nástrahy cesty. Problém ovšem byl, že jsme dvojice určovali my - a to tak, že spolu byli Ti, kteří se moc dobře neznají nebo se nemají moc v lásce.
Pohled na některé dvojice byl skutečně vtipný. Bája s Krtkem (Vojtou Večeřou) se nemohli dohodnout, zda půjdou pro něco do stanu nebo se napít. Bája zabrala za provaz, ale Vojta si to ovšem nenechal líbit. Trhl tak, že Bája spadla na zem a jela dobré tři metry po zadku, než si toho Krtek všiml.
Některé dvojice vůbec nespolupracovaly a úkoly dělal většinou pouze jeden z nich. Některé (vlastně pouze Janča s Luďkem) se dokonce kopaly (přesněji, Luděk řekl Janče "lamo" a Janča ho za to kopla....). Prostě príma kolektiv. Já bych ale řekla, že tyto situace byly záměrně přeháněné - normálně se k sobě nikdo takhle nechová.

Protože se tento program trochu protáhl, šli jsme spát o pár minut později.

Když Zulský chlapec doroste do věku mladého bojovníka, je natřen po celém těle bílou barvou, která sice nejde smýt, ale po měsíci sama opadne. Po dobu,kdy je chlapec bílý jej nikdo z jeho kmene nesmí spatřit - kdo by ho uviděl, je povinen ho zabít. Jakmile ale barva opadne, vrátí se se slávou zpět do své vesnice a je přijat mezi dospělé bojovníky.

Podobnou krobotovku dnes začali plnit první dva stateční - Nika a Krtek. Oblékli si bílé oblečení, vzali spacák a vyrazili každý na jinou stranu přespat do lesa minimálně 200 metrů do tábora. Zítra mají jediný úkol - dostat se v době mezi koncem rozcvičky a koncem ranního review do svého stanu, aniž by je někdo uviděl. Snad budou mít štěstí...